Hlavní informace

Doc. Ing. Přemysl Kršek, Ph.D. - Projekt Díra v hlavě

Na začátku rozhovoru doc. Ing. Přemysl Kršek, Ph.D., jednatel společnosti 3Dim Laboratory, 
s. r. o., ředitel vývoje medicínských systémů, nejdříve upřesňuje, že rozhovor by neměl být vedený pouze s ním, ale také s oběma spolumajiteli firmy a dalšími odborníky, se kterými spolupracují na projektu tvorby 3D modelů tkání na základě CT/MR dat.

 

Krsek

  BIO

Od 1. ledna 1988 do 31. 12. 1993 pracoval na VUT v Brně, Fakultě strojního inženýrství. Počítačově navrhoval strojní soustavy. Od začátku roku 1993 do prosince 1996 se věnoval doktorandskému studiu
na  VUT v Brně, Fakultě strojního inženýrství. V lednu roku 1996 se stal odborným asistentem Ústavu konstruování 
FS VUT. V období od ledna roku 2001 do prosince roku 2004 je jeho kariéra spojena s VUT
v Brně, FI. 

 


Jak jste začínal? 

Pro mne vše začalo v roce 1993 mým doktorským studiem na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně, kdy tématem mé doktorské práce byl převod dat z CT do MKP (metody konečných prvků). Toto téma mne zavedlo z čisté strojařiny někam mezi medicínu a informatiku. Když jsem pak v roce 2000 obhájil Ph.D., tak jsem odstartoval novou pracovní dráhu zaměřenou více na informatiku a medicínu, než na strojírenství. Jednalo se totiž o vývoj počítačových programů, které dokázaly zpracovat data z CT, vytvořit z nich 3D modely a použít je pro navazující medicínské aplikace.

Tak začala má cesta k 3D modelování v medicíně, na které se naše společnost specializuje. Přitom při naší každodenní práci využíváme znalosti a zkušenosti jak z informatiky (IT), tak také ze strojařiny. Když potom v roce 2002 vznikla na VUT v Brně Fakulta informačních technologií (FIT), rozhodl jsem se, že ze strojní fakulty, kde jsem pracoval jako asistent, přejdu na FIT, kde jsem nakonec zůstal až do roku 2012. Od poloviny roku 2012 pracuji na celý úvazek v naší společnosti.

Co bylo hlavním impulsem k založení firmy a práci na projektu? 

Problematice 3D modelování jsem se od začátku věnoval na akademické půdě, nejprve v rámci doktorského studia a později jako vědecký pracovník na VUT v Brně. Vždycky jsem však byl orientovaný spíše na aplikovaný výzkum a reálné aplikace. Asi je to pozůstatek mého původního strojařského Já... :-). Takže jsem vlastně nikdy nebyl „čistý vědec".

Čím více jsem se snažil dostat výsledky svého výzkumu do klinické praxe, tím více jsem se dostával do rozporu se svým akademickým působením. Těžko lze publikovat praktické aplikace v prestižních vědeckých časopisech a na významných vědeckých konferencích. Stejně tak těžko se na praktické aplikace získávají výzkumné granty. Proto jsem se postupně dostal před rozhodnutí, jestli chci dělat „pravou" vědeckou práci nebo praktické aplikace výsledků výzkumu. Výsledkem tohoto rozhodování byl vznik naši společnosti v roce 2008 a nakonec i můj úplný odchod z VUT do firmy v roce 2012.

Na svůj pobyt na FIT VUT v Brně však stále rád vzpomínám. Měl jsem tam velmi dobré podmínky a maximální podporu. Dá se říct, že díky letům studia a práce na VUT jsem teď tam, kde jsem.

Když jste nastupoval na vysokou školu, měl jste už nějakou vizi, že byste chtěl dělat něco podobného? 

Ne, to mne vůbec nenapadlo! V roce 1988 jsem nastoupil na vysokou školu, za rok nato přišla Sametová revoluce a já jsem až do konce studia počítal s tím, že se pracovně budu věnovat čistému strojírenství. Na konci studia, v roce 1993 mi někdo navrhl, už ani nevím, kdo to byl, že je možné pokračovat na doktorském studiu. Nejdřív jsme se tomu se spolužáky smáli, ale mne ten nápad nakonec zaujal a již o měsíc později jsem se byl zeptat na podmínky. Do té doby jsem stále netušil, že bych se ve své kariéře mohl věnovat medicíně. Teprve problematika 3D modelování v medicíně v rámci doktorského studia byla pro mne tou zásadní „výhybkou", která změnila mé směrování ze strojařiny do informatiky a medicíny.

Pamatujete si na chvíli, kdy přišla myšlenka, že se budete zabývat vývojem medicínských systémů?

Nejde pouze o jeden nápad, myšlenku, či náhlé vnuknutí, že prostě budu pracovat na náhradách kostních částí pro medicínské účely. Jde o neustálý tok podnětů, myšlenek a příležitostí, které napadají jak mne, tak ostatní kolegy.  Nejsem zase takový střelec, abych si řekl "buch a teď měním směr..". Musím říci, že náš projekt není klasickým startupem, založeným na jednom konkrétním nápadu. Je to spíše určitá kontinuita, která navazuje na předchozí akademický výzkum.

Co nebo kdo Vás inspiroval? 

První inspirací, a vlastně také jakýmsi odrazovým můstkem, pro mne bylo doktorské studium, kde jsem se začal věnovat dané problematice. Nyní mne inspirují jak moji kolegové ve firmě, tak také lékaři se kterými spolupracujeme.

Prosím, představte nám v několika větách Váš projekt a v čem vidíte jeho inovativní přínos. Pro koho je inovace určena? 

Obecně řečeno je naším cílem přiblížit 3D počítačové technologie lékařům a jejich klinické praxi. Tedy, aby se tyto technologie opravdu používaly pro ošetření skutečných pacientů, což v dnešní době stále ještě není zcela běžné. V současnosti sice máme k dispozici poměrně kvalitní 3D informace o stavu pacientova těla, především data z CT a MR. V klinické praxi se však stále ještě nepracuje plně ve 3D. A zde vidíme naši příležitost. Nabízíme lékařům konkrétní nástroje a služby, aby mohli lépe, kvalitněji, rychleji, přesněji a s menším rizikem ošetřit své pacienty. Nechceme lékaře nutit, aby se stali technickými a technologickými 3D odborníky. Chceme jim pomoci, aby byli ještě lepšími lékaři s využitím možností 3D technologií.

Konkrétně například vyrábíme přesné lebeční implantáty na míru pacienta, podle dat jeho CT vyšetření. Dále vyvíjíme 3D počítačové programy, které umožňují lékařům přesně plánovat a zavádět zubní implantáty, naplánovat traumatologickou operaci nebo realizovat korekci zlomenin dlouhých kostí atd.

O jak průlomové řešení se jedná? 

V našem případě se nejedná o úžasné vědecké objevy. Jde spíše o aplikovaný výzkum, kdy uvádíme do klinické praxe mnoho dílčích poznatků z několika různých technických oborů. Naše „průlomovost" a inovativnost tedy spočívá ve tvorbě 3D technických řešení konkrétních klinických problémů, které dosud nebylo možné na klinické úrovni takto realizovat.

Praktickým příkladem může být zavádění zubních implantátů. Běžný postup je, že lékař navrtá a zavede pacientovi implantáty do čelisti „od oka". Je-li lékař hodně zkušený, je vše většinou v pořádku. V opačném případě mohou nastat nejrůznější komplikace. Při použití 3D plánování operace a zavádění implantátů se rizika možných komplikací výrazně snižují.

Jak pomůže Vaše řešení zákazníkovi? 

První otázka je, kdo je vlastně náš zákazník, jestli lékař, nemocnice nebo pacient? Pro lékaře přináší naše 3D technologie větší jistotu při práci a menší rizika komplikací. Použitím 3D plánování operací si také může lékař dovolit realizovat mnohem komplikovanější případy, do kterých by se jinak asi vůbec nepouštěl. Pro pacienta přináší 3D technologie především větší kvalitu ošetření a nižší riziko pooperačních komplikací a nutnosti opakovaných operací. Pro nemocnici pak přináší 3D technologie především snížení nákladů na ošetření pacienta, protože zákroky mohou probíhat rychleji a s nižšími riziky komplikací.

 

 

"Víte, že...?"

• V chirurgii získává finální implantát svůj tvar těsně před chirurgickým zákrokem, při kterém se využívá připravená forma.

• K výrobě implantátu se používá jakýkoli certifikovaný plastový materiál (Cranioplastic, Palacos, atd.).

• Čas zákroku může být významně zkrácen.

• Konkrétní implantát se hodí pro konkrétního pacienta a způsob léčby.

 

 

Bez čeho by se to nepovedlo, jaké byly klíčové faktory úspěchu? 

Faktorů, které ovlivnily naše fungování je jistě velmi mnoho. Takové ty obecné jsou: být ve správný čas na správném místě; mít ten správný nápad; potkat ty správné lidi atd. Mám-li se pokusit formulovat tři konkrétní a specifické faktory, které nás provázejí celou dobu, budou to: interdisciplinarita; specializace a šílené nápady.

Pro naší práci je charakteristické, že kombinujeme know-how strojařiny, informatiky a medicíny. Dává mám to netradiční pohled na řešenou problematiku. Můžeme se na problémy dívat jakoby odjinud, zvenku, mimo „tradiční" přístupy a postupy. Proto pak můžeme vytvářet svým způsobem jedinečná řešení.

Specializace je pro nás nutností, protože jsme malá technologická firmička, která plave ve stejném rybníku jako mamutí firmy typu: Johnson&Johnson, B. Braun, Stryker atd. Proto se zaměřujeme na velmi specifické problémy, kde můžeme uplatnit naši individualitu a které nejsou pro velké firmy natolik zajímavé, aby se jim masivně věnovaly.

Nebát se mít „šílené nápady" je naše hlavní strategie hledání nových řešení. V podstatě je to integrující prvek interdisciplinarity a specializace, jak zúročit naše možnosti a příležitosti, jak hledat jedinečná řešení.

Jaké překážky jste musel na své cestě k úspěchu  překonat? 

Jeden můj přítel s oblibou říká: „překážky byly, jsou a budou a tak nemá cenu se jimi zabývat". Proto bych teď mohl jmenovat dlouhou řadu protivenství a stébel, která nám padla přes cestu...:-). Ale jednoznačně ta největší překážka, se kterou stále musím bojovat, jsem já sám. Vlastní stereotypy myšlení, předsudky a představy tom jak věci fungují a měly by fungovat, neochota naslouchat a dívat se kolem sebe. Když se nakonec podaří něco z toho překonat, může se všechno ostatní posunout zase o kus dál.

Musel jste někdy vystoupit z komfortní zóny a zariskovat? 

Ne, není to můj styl. Jsem spíš váhavý člověk, který se dlouho rozhoduje. Ale drobným riskováním bylo definitivní opuštění akademického prostředí a skoku do „nejistého" podnikání.

Jak dlouho jste na projektu pracoval? 

Pokud beru jako začátek našich současných aktivit své doktorské studium, tak na této problematice pracuji již 23 let. Běhá mi mráz po zádech, když si to uvědomím... :-). Pokud beru „projekt" jako existenci naší firmy, pak oficiálně pracujeme od roku 2008, tedy již 8 let.

Jak o Vašem projektu přemýšleli Vaši blízcí? 

Moje rodina si už na to asi zvykla, takže jim není divné, když si doma prohlížím na počítači různé části lidského těla nebo nosím v tašce modely lebek, obratlů a pánví. Někdy z toho ale vznikají legrační situace. Například manželka se jednou zmínila kamarádce, že se nám všude po bytě válí kosti a lebky. Kamarádka se na ni s hrůzou v očích podívala a zeptala se: "Tvůj manžel je hrobník?". Nebo děti vykládaly před vánocemi ve školce jak v troubě pečeme lebku... :-D.

Měl jste od začátku jasnou vizi nebo se vše vyvíjelo ze dne na den? 

Spíš jsem nevěděl, do čeho jdu. Vše se přede mnou otevírá jako tunel. Mohu to přirovnat k tomu, že jedete po kolejích a v určitém okamžiku se něco stane a cesta se začne rozdvojovat.

Jak jste hledal spolupracovníky a partnery?

Při takovém projektu, kterým se zabýváme, neprobíhá výběr spolupracovníků na základě výběrového řízení. Prostě jdete, někoho potkáte a jdete dál spolu. Dobrým příkladem jsou spolumajitelé naší firmy. Ing. Michal Španěl, PhD. byl mým dlouholetým kolegou a PhD. studentem na FIT VUT v Brně. Doc. MUDr. Petr Krupa, PhD. mne zasvěcovat do tajů medicíny a radiologie.

Bylo něco, co Vás vysloveně zaskočilo? 

Svět mezinárodního obchodu, marketing, úhrady ze zdravotního pojištění, vedení firmy atd. je něco úplně jiného, než na co jsem byl zvyklý ze studií i působení na univerzitě. Proto největší šok a změna byla právě naučit se pohybovat v tomto novém prostředí, přemýšlet najednou jako businessman místo akademika.

Co se Vám na cestě k současnému úspěchu nepovedlo a co Vás to naučilo? 

Nepovedlo se mnoho věcí. Někdy bych to chtěl celé vrátit a udělat jinak. Ale to naštěstí nejde... :-) Nechci se příliš zabývat úspěchy a neúspěchy, i když k tomu mám sklony. Každý neúspěch nebo chyba vždy vedla ke změně a tím k něčemu novému, potenciálně lepšímu. Tak se učím dívat dopředu a hledat nové příležitosti.

Co chystáte dál? Na jakém projektu pracujete teď? 

Do budoucna plánujeme další aplikace 3D modelování v medicíně, konkrétně plánování operací v traumatologii. Chceme pomoci lékařům, aby si rychle a relativně jednoduše naplánovali operaci, kterou budou na pár minut skutečně provádět.

Kdo nebo co Vás naposledy inspirovalo? 

Ze zkušenosti vím, že dobré nápady a myšlenky se "plíží ve stínu " a člověk je může velice snadno minout. Proto se snažím mít oči otevřené a hodně naslouchat, svému okolí, lékařům, pacientům i sám sobě.... Naposledy mně inspiroval zdánlivě nevinný a neúmyslný povzdech jednoho lékaře během operace. Pro mně při tom zapadl další dílek do skládačky.

Kdybyste měl jmenovat jednu osobnost, kterou považujete za inspirativní, kdo by to byl a proč? 

Je velmi těžké vybrat jenom jednoho člověka, jednu osobnost. Měl jsme příležitost potkat hodně vzácných osobností, které mně různě ovlivnily a inspirovaly. Jedním z nich je nesporně prof. Ing. Přemysl Janíček, DrSc. z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. On jednoznačně může za to, že jsem přehodil tu první výhybku od strojařiny k informatice a medicíně. Dodnes jsem mu za to vděčný.

Jak odpočíváte? 

Na to není čas... :-). Odpočívání je moje slabost, nějak mi tu hlavu nejde vypnout... :-) Ale rodina mně z toho léčí a udržuje nohama na zemi... :-)

Co nebo kdo Vás postaví na nohy, když se nedaří? 

Nic speciálního na to nemám. Asi se stávám pomalu, ale jistě workoholikem a řeším problémy přes mrtvoly, většinou přes tu vlastní... :-) Když už se ale "echt" nedaří, tak vždy pomůže sport.

Které zdroje informací pravidelně sledujete?  

Rádio a internet. Televizi sleduji minimálně, noviny nečtu vůbec.

Doporučíte nám nějakou inspirativní knížku?

Velmi rád čtu. Asi nejraději mám rád Saturnina od Zdeňka Jirotky pro zlepšení nálady a Egypťana Sinuheta od Miky Waltariho, abych se nezapomněl ptát „Proč?".

Jakou radu byste dal začínajícím inovátorům, startupům a celkově lidem, kteří chtějí něco dokázat? 

Nevím, jestli je to záruka úspěchu, ale moje dosavadní zkušenost je: dělat co mně baví; nebát se dělat chyby a nebát se „mít šílené nápady". Na jednu geniální myšlenku totiž připadá průměrně milion šílených nápadů. Nezbývá tedy, než se snažit naplnit statistiku... :-).

 

Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů při práci na dalších zajímavých projektech! 

 

Kateřina Hanibalová

Annie Drbohlavová


Tento rozhovor vznikl v rámci projektu Příběhy České inovace (ČIN). Pokud máte ve svém okolí inovátora, o kterém bychom měli vědět, pošlete nám svůj tip na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Příběhy ČINu pomáhá psát kreativní agentura Havas