Hlavní informace

Vojtěch Černý, Agora CE - Participativní rozpočet

Dalším "mužem ČINu", který nás seznámil s možností, jak propojovat politiky a úředníky v zájmu občanů, je Vojtěch Černý z Agora CE. Představil nám Participativní rozpočet, metodu, která je v diskusi mezi politiky a úředníky v tomto ohledu účinným nástrojem. 

Vojtěch Černý Agora CE_ přednáška_moje stopa_II

Jak jste začínal?

Do společnosti Agora CE, která funguje od roku 1998, jsem nastoupil asi před šesti lety. Zde jsem se vlastně začal učit, jak se pracuje s veřejností. Agora často pracuje na projektech, zabývajících se zapojením veřejnosti do strategického plánování, organizuje různá veřejná setkání, diskuse, dotazníková šetření a workshopy a to je činnost, která mne vždy zajímala a touto cestou jsem se vždy ubíral.

Souvisí nějak tento projekt s Vaším původním zaměřením/povoláním nebo to byl úplný krok do neznáma?

Určitě to není krok do neznáma - projekt je součástí mého životního příběhu. V Agora CE pracuji na nejrůznějších typech participativních projektů, které jsou vždy více, či méně, složitým procesem. Participační rozpočtování je jedna z mnoha technik, jak mohou spolupracovat zastupitelské orgány s občany. Cílíme tedy primárně na politiky a zastupitele měst (radnice). Radnice s občany pomocí techniky participativního rozpočtu může lépe komunikovat a plnit jejich přání. Technika participativního rozpočtování umožnuje dosáhnout vysoké, vlastně nejvyšší, míry zapojení veřejnosti do rozhodování, jakou si lze představit. Je v podstatě na rovině voleb či referenda. Jen jsme to trochu vylepšili (smích). Jde o to, že politici na začátku vyčlení určitý objem peněz z rozpočtu města, o jejichž využití následně rozhodnou občané. Zároveň se peníze vynakládají na věci, které vymysleli a prodiskutovali mezi sebou samotní občané, třeba nové hřiště, říční plovárna nebo vylepšení veřejných prostor.

Pamatujete si na chvíli, kdy přišla TA myšlenka?

První impuls, či myšlenka, přišla na konferenci v Olomouci, kdy jsem poprvé viděl příklady z Polska, z města Dąbrowa Górnicza. Na prezentaci dvou odborníků jsem mohl sledovat, jak participační rozpočtování v tomto polském městě probíhá. Usoudil jsem, že  tento přístup, kde občané vidí jasně výsledek své aktivity, je přesně to, co u nás chybí. Říkal jsem si, že když participativní rozpočtování funguje v Polsku, proč by nemohlo fungovat u nás.

Představte nám, prosím, Váš projekt a v čem vidíte jeho inovativní přínos?

Participativní rozpočet umožňuje, aby se občané zapojili do rozhodování o rozvoji své obce, či města. Lidé si mohou sami vymyslet a následně i rozhodnout, co se má v místě jejich bydliště za obecní peníze vylepšit. Hlavní přínos je v tom, že lidé přímo rozhodují o konkrétním využití peněz z městského rozpočtu. A nejen to. Jsou to přímo oni sami, nebo alespoň ti nejaktivnější z nich, kdo jdou s kůží na trh. Vymýšlí, diskutují a prosazují své vlastní nápady. Je na nich, aby své nápady prosadili. Zároveň je to skvělé v tom, že se normální člověk dozví, co vlastně radnice může a nemůže ovlivnit. Je to dialog. Dialog mezi veřejností a radnicí.

Jak probíhá participativní rozpočtování?

Participativní rozpočtování probíhá tak, že radnice vymezí část peněz z ročního rozpočtu, obyvatelé pak podávají návrhy, co by se za tyto peníze mělo ve městě v následujícím roce realizovat či vylepšit. Při tvorbě návrhů se obyvatelé za asistence města setkávají na lokálních, či tématických veřejných diskusích a sousedských setkáních a diskutují o tom, co chtějí ve své obci změnit a jak. Společné návrhy pak předkládají radnici k  posouzení z hlediska realizovatelnosti. Vše vrcholí hlasováním o tom, které  návrhy obyvatel má obec realizovat. Participativní rozpočtování není ve světě žádná novinka, od roku 1989 se užívá v Brazílii a během posledních patnácti let se rozšířilo i do Evropy. Funguje již v 1 500 světových městech, z toho asi stovku participativně rozpočtujících obcí najdeme u našich polských sousedů (např. Varšava, Lodž).

Jaké jsou podoby participativního rozpočtu?

Participativní rozpočtování má hodně podob. Jednoduše je možné říci, že my používáme model, v kterém lidé mezi sebou tak trochu soutěží se svými návrhy. Odkoukali jsme to právě v Polsku. Tam lidé přijdou s myšlenkou, například "Pojďme opravit náš vnitroblok". Spolu se svými sousedy se domluví, jak by opravy měly vypadat, podají svůj návrh, radnice ho zkontroluje z hlediska realizovatelnosti a pak je na autorech, aby svůj návrh dokázali představit širší veřejnosti tak, aby pro ně ostatní hlasovali v závěrečných „volbách". Jiné modely jsou postaveny více na tom, jak lidé společně definují, co je třeba ve městě změnit a za co peníze z participativního rozpočtu utratit. Musí se daleko více setkávat a diskutovat v různých pracovních skupinách a z jejich společné práce pak vzejde soubor návrhů, o kterém se hlasuje, a ze kterého se vybírá. Z mého pohledu se ten druhý postup dá použít spíše v méně rozvinutých oblastech či městech, kde jsou lidé opravdu motivovaní takto zasáhnout do rozhodování. Případně by muselo jít řádově o desítky procent rozpočtu. V současnosti jde spíše o takové „bonbónky", o to že prosazujete nové stromořadí v ulici a ne asfalt pro tu konkrétní silnici. Proto volíme postup, kdy si autor a jeho nejbližší okolí stojí za svým návrhem a prosadí si ho. Ale doufám, že se časem posuneme k modelu, kde lidé budou zapojení více a budou přímo moci rozhodovat o větší části rozpočtu.

Jaké jsou podle Vás přínosy participativního rozpočtování?

V našich podmínkách participativní rozpočet například umožňuje občanům spoluvytvářet budoucí tvář obce, obyvatelé sami nejlépe vědí, co jim v obci schází a co je potřeba vylepšit a mohou se podílet na řešení. Dále tato technika vrací lidem důvěru v politiky a veřejným činitelům umožňuje efektivně spolupracovat s občany. Participativní rozpočet lze považovat také za studnici nových nápadů, dává občanům možnost využití jejich kreativního potenciálu. K dalším pozitivům patří fakt, že se tak může otevírat celospolečenský dialog o nejpotřebnějších investicích a nejlepším využití veřejných služeb. Ukazuje také, že spolupráce mezi radnicemi a občany může být plodná. Pomocí participativního rozpočtování dochází k otevření celospolečenského dialogu o nejpotřebnějších investicích a nejlepším využití veřejných peněz. A v neposlední řadě prohlubuje vztah obyvatel k místu, kde žijí a posiluje  jejich zájem o  nakládání s majetkem obce, o kterém sami rozhodli. Prostě si raději zajdete na procházku do parku, jehož obnovu jste prosadili.

Jak průlomové řešení participativní rozpočet je?

Průlom participativního rozpočtování spatřuji v tom, že do této doby se nepoužívala jiná technika, pomocí které by občané přímo rozhodovali. Jedinou takovou technikou je referendum. To je ale v pojetí Agory CE, ve které se snažíme o konsensuální komunikaci a konstruktivní dialog, v podstatě nepoužitelné. Referendum se většinou v našich krajích totiž  používá až v situaci, která je už skoro neřešitelná. Referendum také většinou nevede k vyřešení konfliktu, ale pouze ke zvolení řešení. Za jakýsi průlom považuji také to, že s pomocí této metody se zlepšují vztahy v rámci veřejné správy, tj. mezi politiky a úředníky. Obecně se zvyšuje se důvěra a zlepšuje se spolupráce mezi politiky, úředníky a veřejností.

Jak to pomůže zákazníkovi?

Zákazníkem je v našem případě město. A pomoc, kterou poskytujeme městu, vidím v tom, že dochází ke zvýšení důvěry a spolupráce mezi politiky, úředníky a veřejností.

Jaký předpokládáte dopad?

Dopad participativního rozpočtu se projevuje nejdříve v tom, že se lidé mezi sebou začnou více bavit a diskutovat. Pak se ve městě začnou dít věci a realizovat projekty, o které lidi stojí. Objeví se nové lavičky, nový strom, všímáte si věcí, které jsou opravené, přijde vám pozvánka na slavnost na náměstí. Díky tomu se pak začnou měnit vztahy v rámci daného města. Pokud se budeme bavit o dopadu projektu pilotního testování participativního rozpočtu, tak každé město v Česku s více než deseti tisíci obyvateli má do dvou, tří let svůj participativní rozpočet (smích). A vážně, dopad toho projektu je ten, že ta metoda se začne více ve městech používat. Že vznikne také určitá rozmanitost přístupů. No a dopad participativního rozpočtu v konkrétním městě jsem už říkal.

Co bylo na projektu nejtěžší?

Nejtěžší je sehnat města, která by do projektu šla. Stalo se mi, že v jeden okamžik jsem měl čtyři zájemce o projekt, města, která se participativního rozpočtování chtěla účastnit. O týden, dva později jsem z těch čtyř měst "měl" jen jedno. Musel jsem rychle předělat celou koncepci, sehnal jsem jedno další město a jedno město se statusem "čekatele". Projekt teď pilotně testujeme na Praze 10 a na Zbraslavi. V roce 2016 věříme, že se to s naší asistenci "rozjede" ve stotisícovém obvodu Ostrava-Jih. Vždy je obtížné najít stabilního partnera, města nám od projektu utíkají, většinou proto, že v nich je politická nestabilita. Za překážku lze také považovat to, že i když se města chtějí do projektu zapojit, často si neuvědomí, že to znamená také finanční náklady a další náklady, ke kterým patří třeba čas úředníků. Je vlastně s podivem, jak je těžké v rámci struktury města najít někoho, kdo participaci aspoň trochu rozumí. Ve městech by měl totiž vždy být koordinátor participativního rozpočtu a najít takového člověka je skoro nemožné. Mně by se líbilo, kdyby měla města stabilně člověka, který se prostě umí bavit s lidmi. Nemusí jít nutně o participativní rozpočet, ale o sociální služby, veřejná prostranství a podobně. V Německu to tak například mají.

Kde všude se Vaše inovace uplatní?

Věřím, že participativní rozpočtování se v letošním roce rozjede a najde své uplatnění vedle Prahy také v dalších městech ČR. Letos to bude městská část Praha 3, Rumburk, Žďár nad Sázavou, zmiňovaná Ostrava jih. Další města si proces začínají organizovat a připravovat sama (Semily, Litoměřice, Ostrava- Poruba).

Jaké byly klíčové faktory úspěchu?

Úspěchem pro mne je například to, že projekt mi do života a do práce "přivedl" skvělou kolegyni, Pavlínu Kroupovou, která pro Agoru CE pracuje jako PR manažerka. Obecně, kvalitní lidé, které mám v týmu, posouvají projekt hodně dopředu. Jsme skvěle fungující tým, který pracuje s obrovským nasazením. Musím potvrdit, že v grantu, který jsme na projekt získali od Norských fondů, je sice určené tabulkové místo, ale práce přesahuje čas, který veřejné peníze zaplatí. Úspěch nám také přináší to, že v současné době je velmi vhodná atmosféra si tento postup osvojovat. Participativní rozpočet dnes všechny zajímá, například Hnutí ANO má participativní rozpočet ve svých rámcových programech. Prostě naše nabídka se výborně sešla s poptávkou.

Jaké překážky jste musel na cestě překonat?

Těch situací bylo spousta. Například právě situace, kdy mi nejdříve města přislíbila spolupráci a potom od ní z různých důvodů odstoupila. Hnutí Ano sice je slibný, ale v některých případech nestálý partner. To se nám vymstilo například v Ústí nad Labem.

Musel jste někdy vystoupit z komfortní zóny a zariskovat?

Pro tento typ projektu to asi moc neplatí. Risk a nějaká ta šedina je vždy při spolupráci s nestabilními partnery, viz to UFO. Z komfortní zóny ale asi vystupovat nějak nemusím. Zažil jsem v práci pro Agoru daleko náročnější chvíle. Například různá projednávání s veřejností, kdy máte jako moderátor zvládnout několik set a priory naštvaných lidí. Oproti tomu je participativní rozpočtování příjemné a nekonfliktní povídání.

Pomáhal Vám někdo?

Vedle mých kolegů mi také hodně pomáhá například koordinátorka na Praze 10 Katka Vávrová. Je to přesně ten člověk, kterého jako koordinátora každé město potřebuje. Je to insider - rozumí tomu, jak úřad funguje. Zároveň se zkušeností s řadou akcí a aktivit pro veřejnost, které organizovala jako koordinátorka takzvané místní Agendy 21 na Praze 14. Takový člověk je pro nás velkým důvodem k rozhodnutí, že  v konkrétní městské části budeme působit.

Vojtěch Černý zamyšlený_moje stopa


Mgr. Vojtěch  Černý


Na VŠE v Praze vystudoval Letní školu enviromentální ekonomie. V roce 2007 získal certifikát na Technické Univerzitě v Drážďanech, Univerzitu J. E. Purkyně, Ústav pro ekopolitiku - Summer School on Sustainable Transport. V roce 2008 pracoval jako auditor projektu ekoškola v Tereza, o. p. s. Mezi lety 2001 - 2006 se věnoval studiu na Univerzitě Karlově v Praze, kde studoval základy humanitní vzdělanosti. V období od roku 2006 do roku 2009 se věnoval studiu Ekologie a tvorby životního prostředí, oboru Sociální a kultuní ekologie. 

Jeho kariéra se odvíjela od pozice vedoucího směny v kavárně přes asistenta a dobrovolníka až k práci pro o. p. s. Podílel se například na záchraně fondu ČAF, na Veletrhu neziskových organizací, Programu kultury ve městě Plzni. Od roku 2009 pracuje na projektu Společně měníme prahu 10. Enviromentální výchovou a osvětou se zabýval například při práci na projektu Festival Zelený den. Zabýval se také například projektem Zapojení veřejnosti do úprav domovních vnitrobloků, ze zahraničních projektů lze jmenovat například Citizen involvement in projects concerning sustainable development in Norway či Capacity Building of Khazak NGO'S. V současné době pracuje na projektech v rámci Agora CE.  

 

 

  

Jak dlouho jste na projektu pracoval?

Projekt participativního ropočtování nyní trvá asi rok, nicméně, již 2 roky se snažím různými činnostmi na projektu pracovat. Participativní projekty nejsou nikdy nějak časově omezené, ty prostě trvají :-).

Jak Vaši práci, která je velmi náročná, berou Vaši blízcí?

Má rodina dnes už ví, že práce s veřejností je časově velmi náročná. Doma se často nevyskytuji, zvláště ne v časech, kdy se rodina schází večer doma. Je pak jasné, že moji blízcí nejsou moc nadšení.

Měl jste od začátku jasnou vizi nebo se vše vyvíjelo ze dne na den?

Má vize se neustále upravuje, na začátku jsem zjistil, že existuje skvělý postup, jak se s lidmi konstruktivně bavit. Věděl jsem, že ho chci adaptovat v Čechách. I  když jsem si potom zjišťoval víc, jak to funguje například v Jižní Americe, prosazuji tento model dál a chci, aby to tak bylo, aby u nás fungoval. Jiné metody jsou totiž časově velmi náročné. Rozhodně je to zajímavá  inspirace, k jejíž realizaci směřuji. Má vize je spíše takovým milníkem. Věřím, že dokud participativní rozpočet nebude u nás fungovat aspoň tak, jako tomu je v Polsku, nemohu se posunout o krok dál. Model, který funguje v Jižní Americe, nebo třeba taky v několika městech na Slovensku, je náročný. Participativní rozpočet pro mne znamená výzvu, jak se posunout právě k těmto modelům.

Jak Vás projekt osobně ovlivnil?

Participativní rozpočet jako projekt, který nemá datum ukončení, vyžaduje hodně lobování, účastním se velkého množství schůzek s lidmi, jak z úřadů, tak s radními i politiky, diskutuji s občany. Získal jsem i zkušenosti s tzv. elevator speech, kdy jsem například v Děčíně jednal o zapojení města do projektu participativního rozpočtu a pan radní nějak nebyl informován, že mám přijet a já mu musel, zatímco on se převlékal na další schůzku, prezentovat, co zapojení obnáší.

 

 "Víte, že...?"

Cílem participačních projektů je zapojit do plánování veřejného prostoru a rozhodování o něm více lidí (zastupitelé, občané, pracovníci radnice, nevládní organizace) a dosáhnout maximálně efektivních výsledků. Místní samosprávě je jejich prostřednictvím umožněno přizvat občany k účasti na rozhodovacím procesu ještě předtím, než sama předloží vlastní návrhy.

 


Co chystáte dál? Máte nějaký inovační sen?

Nemohu říci, že něco chystám "do budoucna" a to z jednoho prostého důvodu -  snažím se totiž, aby participativní rozpočet nebyl pouhým "projektem", ale spíše kontinuálním dialogem politiků s úředníky a beneficienty byli občané. Přitom tento dialog lze využít hlavně ve větších městech, a určitě ne například na vesnici kde je uvolněný jen starosta, který zastává všechny funkce a řeší všechno se všemi. Ten si vlastně vše s místními sám domluví z očí do očí. Ten takové sofistikované postupy úplně nepotřebuje. I pro menší města do deseti tisíc obyvatel by to byla spíše komplikace. A také nároky na finance, které města nerada vydávají. Mým snem je, aby se participativním rozpočtem začala zabývat větší města a vžila si tento nástroj a adaptovala ho "u sebe doma ".

Kdo Vás naposledy inspiroval?

Při mých pracovních cestách mne hodně inspirovala paní Undral v Mongolsku s nástrojem nazvaným "Citizen score cards". V byznysu i veřejné správě existuje metoda  "Balanced score cards" (metoda měření kvality, občanské hodnocení veřejných služeb), kterou paní Undral adaptovala z byznysu do veřejného sektoru - občané se každoročně podílejí na hodnocení kvality služeb poskytovaných v daném městě. Budoucnost by měla být taková, že občané si sami budou hodnotit, jak to ve městě vypadá se službami. Je to nástroj procesního řízení, občané, kteří mají oblast hodnotit, musí vědět, co město vlastně může lidem poskytnout.

Jak se udržujete v obraze? Máte zdroj informací inspirace, který byste nám doporučil?

Informace čerpám především z konferencí, nejsem akademik, nemám čas na čtení odborných publikací. Největším zdrojem inspirace jsou pro mne osobní setkání, diskuse s radními, úředníky i občany.

Co byste poradil začínajícím inovátorům?

Doporučil bych jim navštěvovat konference a kongresy zaměřené na tématiku participativního rozpočtování :-).

Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme mnoho štěstí do dalších projektů!

Kateřina Hanibalová


Pokud máte ve svém okolí inovátora, o kterém bychom měli vědět, pošlete nám svůj tip na  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Rádi se za ním vypravíme na místo ČINu!

Příběhy ČINu pomáhá psát kreativní agentura Havas