Hlavní informace

Radim Novák - Terč Mitteo

Radim Novák je dalším z ČINovátorů, kteří nám představili svůj projekt. Tentokrát jsme se seznámili s terčem Mitteo, s jehož pomocí se český olympionik snaží vylepšovat podmínky sportovcům, kteří se věnují sportu, který je jeho koníčkem i předmětem podnikání. 

Radim Novák stojící


Radime, co jste dělal, než jste se pustil do podnikání?

Tak, u mne je to poměrně prostý příběh. Od osmi let jsem střílel denně pod vedením mého otce
a dotáhl jsem to až na Olympiádu. Ve třiceti letech jsem řešil co dál, protože jsem byl na rozcestí, jestli v profesionální střelbě budu pokračovat jako trenér, nebo začnu něco jiného. Chtěl jsem si vyzkoušet podnikání a tak jsem začal prodávat sportovní střelecké vybavení. Po osmi letech, 12-14 hodinách denní práce jsem byl schopen se jen tak tak uživit. Pokaždé, když jsem našel v zahraničí nějaký nový produkt a začal ho prodávat u nás, trvalo to půl roku, maximálně rok, než na něj přišli ostatní obchodníci, snížili ceny a rozbili trh. Začal jsem přemýšlet nad svým vlastním, unikátním produktem a vzhledem k tomu, že jsem mimo jiné i vyučený obráběč, člověk spíše z výroby a praxe, nebyl pro mě velký  problém začít něco nejdřív nosit v hlavě a poté už přímo konstruovat. A to byl terč Mitteo.

Pamatujete si moment, kdy přišla ta myšlenka?

To vím úplně přesně, bylo to v Plzni na střelnici. Chodí sem trénovat děti mezi osmi až čtrnácti lety, které mají vždy dost problémů samy se sebou. Sportovní střelba je technicky dost náročná, jsou potřeba střelecké kabáty, řemeny, upevnění pušky, poloha, míření atd. Dále se musí sledovat terč a zásahy a k tomu se v našem případě používají dalekohledy. A zde nastává problém. Dítě se pomocí střeleckého kabátu a řemenu dostane do vhodné polohy, aby konečně mohlo začít střílet
a trénovat. V tu chvíli se často stává, že si "drkne" ramenem do dalekohledu a musí vše, co si pracně připravilo, znovu "naštelovat". Na trhu existují elektronické terče, které jsou ale finančně velmi nákladné a proto nevhodné pro malé střelce. A tak jsem si řekl, že udělám nějaký jednoduchý, levný, lehce ovladatelný terč pro děti. Produkt se postupně vyvinul, levnost se trošku vytratila, ale myšlenka jednoduchosti a ovladatelnosti zůstává.

V čem spočívá unikátnost toho produktu?

Je to v podstatě jediný terč na světě, který se umí připojit k internetu a výsledky uložit do cloudu a vyhodnotit. Střelec si tak může prohlédnout výsledky odkudkoliv - z mobilu, z tabletu, z počítače, ze školy, z práce. Celý svět se ubírá tímto směrem. Já jsem tento trend přenesl do našeho oboru, který v tomto ohledu dost zaspává. V zemích jako je Švýcarsko, kde je domobrana, existuje mnoho střelnic, kde už přestávaly dalekohledy stačit, takže museli vymyslet něco, aby zásahy viděli. Začátkem padesátých let začaly vznikat první primitivní elektronické terče, jejichž většina na stejném principu s drobnými změnami funguje i dnes. Je tu tím pádem příležitost trh posunout někam jinam a troufáme se domnívat, že přinášíme novou filosofii ve střelbě, kterou vracíme ke kořenům. Já příležitostně trénuju, takže můžu posoudit, do jakých situací se dítě nebo začínající střelec dostane. Pokud nemá svého osobního trenéra, což si může dovolit málokdo, nemá možnost sám sebe trénovat a odpozorovat, co dělá jinak, než dělal před půl rokem. A to všechno bude náš terč docela bezproblémově zvládat. Střelec ho zapojí do sítě, po měsíci střílení získáme dostatečná data, abychom mohli začít posílat doporučení, co by měl změnit, v čem by se mohl zlepšovat. V budoucnu by to měl být nejen elektronický terč ale hlavně trenažér. Ve výrobě mě přesvědčili o výhodách plastu. Musel jsem sice hodně investoval do vstřikovacích forem Bylo to sice při konstruování prvního prototypu náročnější na čas i peníze, ale díky tomu jsme získali na rozdíl od původního plechového záměru připojení k internetu nízkou váhu. Terč se tak stal lehce přenositelný v malém kufru. Neosobní, plechové, nepěkné a nepřenositelné terče jsme sblížily s jejich uživateli – vytvořili jsme zkrátka takový Mackintosh.

Jaké byly začátky?

Těžké (smích). Ne nebyly, bylo to právě úplně jednoduché. Říkal jsem si, že to nebude nic složitého, nákladného, otázka půl roku. Původní verze byla jednoduchý, plechový terč, který se nikam nepřipojuje. Ale uvědomil jsem si možnost a unikátnost přenosu dat, a tak se nedílnou součástí produktu stal nejen fyzický terč ale i vzdálené úložiště dat v cloudu. Takže začátky byly lehké, ale s postupem času jsem se musel obklopit lidmi, kteří budou schopni zrealizovat technologicky mnohem náročnější řešení. A tam to začalo být těžké.

Jak jste budoval tým?

Lidi, kteří by nebyli fajn, bych si do firmy nepustil. Odešel původní programátor, ale myslím si, že zatím mám na spolupracovníky velké štěstí. Já jsem měl problém, že kohokoliv jsem oslovil, líbil se mu produkt nebo i nějakým způsobem já, neměl potřebné schopnosti a nesdílel moji vizi. ale firma zkrátka nedržela  jako celek. Webové stránky sice byly, ale do dokonalosti měly hodně daleko, chybělo pořádné logo, neměli jsme promyšlenou marketingovou strategii. Měl jsem první prototyp, neměl jsem ale už prostředky na zaměstnance na plný úvazek. Do startupů se všeobecně lidi u nás moc nehrnou. Jednal jsem s desítkami lidí, kteří na tom chtěli dělat ve svém volném čase, což je ale pro plnohodnotné podnikání nepoužitelné. Na jednom ze setkání UX monday jsme se dali do řeči s Jakubem Michlem. Nakonec se mými partnery stali Honza Beneš a  Jakub Michl, kteří mají vlastní úspěšnou webovou firmu Beneš & Michl. ale do Mittea vstoupili jako soukromé osoby. Nejsou to rozhodně žádní specialisté na hardware, ale baví je technologické novinky, mají už zkušenosti i s Cloudem ze svého projektu Taskpark ani na cloud a software tohoto typu, ale a jsou zase perfektní na UX design, marketing a branding. Společně jsme produktu vdechli život nejen po produktové ale i po vizuální a komunikační stránce. Podle mě  se už v dnešní době nedá všechno projekt tohoto typu dělat dělat takovýto hw/sw projekt ve dvou lidech v garáži. Když vstoupili do Mitteo teď nedávno i další společníci, specialisté na informační technologie Honza Netrval a Petr Mašek z plzeňské firmy Skeleton Software a první investor a obchodník Luboš Břenda, pomyslný kruh se tím opravdu uzavřel a nám se tak podařilo nám se tak podařilo vytvořit kvalitní zázemí s odborníky na různé oblasti a tím pádem i stabilitu a atraktivitu pro další zaměstnance nebo další investory.

 

 

"Víte, že...? "

Mitteo je plzeňský startup, který nabízí terče s přímým přenosem zásahů na internet. S tímto terčem sportovec může nejen trénovat doma a sledovat své výsledky na smartphonu či počítači, ale software, který je pro tento unikátní terč vytvořen, dělá statistiky střel a střelec může tak sledovat své pokroky v čase.

 

 

Kolik terčů jste již prodali?

Ještě ani jeden. Vlastně jeden ano a to mému druhému tátovi Slávkovi, ale to mělo spíše symbolický význam, bylo to poděkování za pomoc. S prototypy jsme objeli střelecké kluby, byli jsme u velkoobchodníků, všem se líbí a to je důvod, proč chci Mitteo posunout v blízké budoucnosti do prodejní verze. Samozřejmě jsem si prošel fází, kdy jsem chtěl mít všechno perfektní, dodělané, otestované, ale pochopil jsem, že se musí vyrobit prvních 100, 200 kusů, prodat je, jít trochu do rizika a počkat na případné zpětné reference nebo poruchy, reklamace atd., protože to se určitě stane. V podstatě jsme zatím nedělali žádný marketing, nebyl na to čas, a přesto se každý týden ozývají obchodníci z celého světa. Byli jsme teď právě na prvním veletrhu a hned na tom největším. O Mitteo byl velký zájem a máme před podpisem slmlouvy o zastoupení pro celý svět jednou prestižní německou obchodní firmou.

Jak vidíte globální potenciál?

To jsou poměrně jednoduché počty. a na to jsem vždycky přesvědčil investory, aspoň do jisté míry. V Německu je 1 400 000 registrovaných střelců, 15 000 střelnic a 18 000 registrovaných klubů, takže to je opravdu absolutně jiný svět, který se nedá srovnat s žádným jiným státem. A výhodou je, že je to za humny, takže my hodně cílíme na Německo. S názvem Mitteo jsem se chtěl slovy našeho prezidenta, trochu „vlísat" na německý trh.

Jak budete unikat konkurenci? Máte ochráněno duševní vlastnictví?

V současné chvíli máme dva patenty – jeden je na samotný terč, kde je několik unikátních řešení. Druhý patent je na unikátní zobrazení zásahů, protože jsme nechtěli skončit jenom u samotného terče, který se vlastně stává prostředkem k získáni dat. Do budoucna bude všechno o cloudovém rozhraní, které pro střelce musí být uživatelsky příjemné, aby tam chodili rádi. Vymysleli jsme proto úplně nový způsob zobrazení zásahů. V současnosti se k měření směru zásahu, který je pro střelce nezbytnou informací, používá taková malá šipička, která jakoby ukazuje směr střely. Je to velmi nepřehledné a nešikovné. S ohledem na unikátnost terče jsem si říkal, že odlišné by tak mělo být i zobrazení. Dlouho jsem si nad tím lámal hlavu, pořád jsem přemýšlel v zajetých kolejích, tak jako to dělají konkurenční firmy, až mě to jednoho dne napadlo. S klukama z Beneš & Michl jsme potom myšlenku rozvinuli Jedná se o zcela nový zápis (vizualizaci) střelby obecně. Vše co bylo do té doby v tabulce a tím pádem pro rychlý náhled střelce ne úplně dobře použitelné jsme přenesli do do takové bubliny. Jeden řádek - jedna bublina. Dobře se na to kouká, je to přehledné a hezky to klouže po dotykových displejích. Je to použitelné pro jakoukoli střeleckou disciplínu obecně. S patentem máme velké plány, myslíme si, že by se jednou dal velmi dobře licencovat. spolupracoval jsem s designérem s Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara, který místo té šipky nakreslil kolečko a na okraji takovou směrovku. A já si uvědomil, že veškeré zásahy ze současných tabulek bychom mohli centralizovat.

Kdy mělo Mitteo největší problémy? Co Vás nejvíce zaskočilo?

To byl odchod původního programátora. Pracoval na Mitteu asi přes rok a půl, bylo to jeho dítě a měli jsme pár dní před popisem první investorské smlouvy. Možná se trochu zalekl nebo se tomu nechtěl věnovat na plný úvazek, těžko říct. Ze dne na den se mi úplně otočil život, vše se rozpadlo jak domeček z karet, chvíli to vypadalo, že budu muset dát Mitteo aspoň na chvíli k ledu. Začal jsem hledat firmu, která by vstoupila do firmy za procenta, má dostatek zkušeností, něco dokáže a zároveň ráda sáhne po zajímavém projektu, protože je to nová výzva. Po několika neúspěšných jednáních jsem se nakonec domluvil se zmiňovanými pány Benešem a Michlem, kteří se stali nedílnou součástí firmy a spoluzakladateli.

 

BIO

Radim Novák stojícíV roce 1991 zakončil SOU Strojní v Kolíně, obor univerzální obráběč kovů. Ve studiu pokračoval a v roce 1999 úspěšně absolvoval Střední školu dopravní v Plzni, obor Automobilová doprava - pozemní komunikace.

V letech 1993 -­ 2003 ­byl profesionálním sportovním střelcem u MV ­ ČR, Centru sportu

Největší úspěchy:
2000 15. Místo na OH Sydney
1999 Mistr Evropy v disciplíně VT 3x40 ran v Saint de Marsacque, Francie
1995 1. Místo, Světový pohár Havana, Kuba v disciplíně 60 ran vleže a zisk QP na OH Atlanta 1996

Mezi lety 2001 -­ 2003 se věnoval garážové montáži auto­hifi ve firmě Levné reproduktory od Tipa.cz

Rok 2003 se v životopise Radima Nováka nese ve znamení práce obchodního zástupce ve firmě Seznam.cz, kde se zabýval firemními zápisy na Firmy.cz, příprava na kampaň Sauto.cz

V roce 2004 se živil jako obchodní zástupce ve firmě Bagmaster, s. r. o., kde naskladňoval školní batohy do hypermarketů a kamenných obchodů.

Od roku 2005 se věnoval Internet marketingu ve firmě Bagmaster s. r. o.

Nastartování Eshop prodeje na bagmaster.cz a internetového marketingu

Od roku 2006 až do roku ­2015 byl majitelem firmy Targetron, s.r.o., jejímž předmětem podnikání byl internetový prodej sportovního střeleckého vybavení, zbraní a střeliva, Eshop, Inzerce, Bazar, Fórum pro střelce (18 tis. uživatelů), marketing na sociálních sítích (Facebook 7 tis. uživatelů), online splátkový prodej zbraní Cetelem (první a nejúspěšnější prodejce v ČR). 

 

Byl jste takto zběhlý v technologiích díky Vašemu předešlému podnikání nebo jste se do toho musel dostávat?

K prodeji střeleckého vybavení jsem musel používat e-shop, ale vytvářel jsem další věci jako např. informační stránky. Internet mě fascinuje, amatérsky se zajímám o historii počítačů. Mám tady ve skladu pár kousků, teď mám nový objev, to vám musím říct, přes 20 let staré Windows 3.1 na raritním starém notebooku. To když si pustíte a vidíte, že už tenkrát to fungovalo a že to nabíhalo zhruba stejně tak dlouho jako ty naše současné počítače, tak to je taky návrat ke kořenům. Možná bychom taky měli někdy přibrzdit a vzít tu nejjednodušší věc.

Jaká bylo pro Vás největší ponaučení za poslední roky?

Jsem horlivý typ a naučil jsem se brát s věci nadhledem a netlačit tolik na pilu. Celkem Musím mít všechno hned, a pochopil jsem, že to prostě nepůjde. Např. když moc tlačím na programátora, on zkrátka odejde, má deset dalších možností, už se mi to stalo. Mám společníky a místy bych si představoval některé dílčí úkony třeba jinak, ale uznávám, že jsou špičky ve svém oboru minimálně na Plzeňsku, tak se zároveň učím od nich a jsem v klidu.

Jak byl ovlivněn Váš osobní život, co na to Vaše rodina, nezrazovali Vás od tohoto projektu?

Jsem na tom vlastně lépe, než jsem byl dříve jako aktivní střelec. Sice jsem tomu nemusel věnovat 12-14 hodin denně jako teď, ale zase se muselo jezdit po soutěžích, soustředěních apod. A já jsem za těch 13-14 let, když jsem to dělal aktivně jako zaměstnanec, "nerajzoval" dost. Teď si užívám, že můžu být každé ráno a pak večer aspoň chvilku s dcerou. Není to bohužel mnoho, ale na druhou stranu jsem s ní denně a je určitě lepší, než kdybych někam na měsíc odcestoval. Já bych bez ní hrozně strádal.

Kde se vidíte za rok?

Bude prodaných x-set kusů a nebudeme stíhat inovovat, protože budeme řešit výrobu a problémy, které nastanou. Já už se radši opravdu připravuji na jakýkoli problém, protože to vidím kolem sebe. Mám pár kamarádů, kteří tady dělají na Plzeňsku startup a je opravdu těžké to dotáhnout do stadia, aby už to aspoň trošičku jelo po svých kolejích a člověk se mohl poohlížet po nových příležitostech, inovacích a nových směrech.

Máte už zárodek něčeho dalšího, nějaké další nápady?

Já mám tolik zárodků, že je musím tlumit. Jakub Michl o mě říká, že jsem vizionář. Nevím, jestli to myslí ze srandy nebo vážně, ale vizionáře musíte trošku krotit, a i proto jsem rád, že ve firmě už nejsem sám. Další vylepšování našeho terče nebo posun třeba i dál lehce od terčů čistě pro naší disciplínu mám rozpracované. Jednám s investory, kam bychom se mohli posunout o kus mimo naší specifickou disciplínu (ISSF – olympijská disciplína střelba na 10 metrů) jako např. do Airsoft i laserové střelby, až plně vyzkoušíme Mitteo v oboru, v kterém se pohybuji 30 let. Trh by se tak okamžitě zvětšil padesátinásobně, protože získáváte zařízení, na kterém se může vyřádit malý kluk, jeho táta a zároveň to není jenom hračka, je to prostě něco unikátního a to je pro investory zajímavá globální příležitost.

Kdo nebo co Vás naposledy inspirovalo?

Stále mě něco inspiruje. Můj problém je, že každý den přijdu na nějakou inovaci, která by se v nějaké fázi do terče dala zasunout a použít. Nejdřív jsem si je sepisoval, ale pak jsem přestal, protože jsem si uvědomil, že se musím nějakým způsobem pohnout, začít prodávat, stabilizovat výrobu, ujistit se, aby ty prodané kusy fungovaly, dovyvinout cloudové rozhraní. To že si je už nezapisuju, myslím ty denodenní nápady, ale neznamená že to jednou neuděláme :-).

Máte někoho, kdo Vás inspiruje?

Asi se úplně neptáte na oblast sportovní střelby, ale stejně to řeknu - hodně mě ovlivnil Petr Kůrka, tatínek Katky Emmons. Zároveň ho uznávám, protože to byl asi nejlepší střelec tady všech dob. Teď dělá trenéra v Austrálii, je mega úspěšný, Katku dokázal vychovat, udělat z ní olympijskou vítězku atd.. No a z té podnikatelské sféry mě asi nejvíce ovlivnil Kamil Vacek (HTC), který mě dokázal nezištně pomoci, když to bylo potřeba a teď se učím od Michaela Rostock Poplara, se kterým už delší dobu spolupracujeme.

Co říká Petr Kůrka na Mitteo?

Líbí se mu. Řekl mi, že jakmile to budu mít hotové, mám mu několik kusů poslat. Pro něj je to ideální, protože on to má ke každému svěřenci 3000 km. Musí lítat, aby se sešli na tréninku nebo na nějakém krátkém soustředění. S naším řešením si pustí monitor, uvidí všechny střelce, ale nejenom jejich zásahy, ale také celý průběh tréninku a důležitá data, průběh. Nemusel jsem mu dlouho nic vysvětlovat, okamžitě to pochopil.

Jak se udržujete v obraze? Můžete doporučit nějaké zdroje informací, které sledujete?

Já jsem se přihlásil k odběru novinek do asi pěti, šesti technologických a ekonomických webů a portálů. Vždycky se mi to nakupí, rychle to pak pročtu, něco zajímavého si uložím a pak se k tomu vrátím. Já to nestíhám bohužel všechno číst, ale nutím se do toho, protože je to taky zdroj inspirace. Vždy se tam tak jednou za týden objeví něco, kde si spojím dvě věci dohromady, jak by se daly využít. Čtení ale nemám moc rád a v počítači mám proto nainstalovaná různá mluvítka, aby mi to ty články četlo. To se dá někdy použít, někdy ne. Ale čtu hodně, protože musím.

Když jsme u té vytíženosti, jak si plánujete den, máte na to nějakým systém?

Google kalendář. Dřív jsem si naházel úkoly do jednoho dne a postupně jsem je řešil nebo je posouval do dalšího dne. Musím se tomu až smát, že jsem musel začít plánovat dny na půlhodinové a někdy i menší sloty. Už se musím trochu chovat jako šéf i sám k sobě.

Jaké byste měl největší doporučení pro začínající inovátory?

Aby to nevzdávali, aby se tolik nebáli konkurence, aby se nebáli říct investorovi, co mají za startup. Já si pamatuji na jednu e-mailovou komunikaci ze začátku, tak tři, čtyři roky starou. Bavili jsme se o sumách, byly to možná jen desítky tisíc a já jsem mu nechtěl nic říct, protože jsem neměl patenty a měl jsem pocit, že cokoli řeknu okamžitě to někdo začne kopírovat. Určitě to není o nápadu, protože nápadů mají všichni každý den strašně moc, nápad je jenom 2 % úspěchu. Na druhou stranu je samozřejmě velmi důležité ho mít ochráněn po právní stránce, ale spíše až v další fázi. 98 % je ale o tom to dělat a dělat to správně, a když to správně není, tak to dělat dál, dokázat se poučit a hlavně nestát. Zjistil jsem, že i když si to vyhodnotím zpětně, místy to třeba nebyl úplně vhodný krok, dovedlo mě to zase někam jinam – všechno špatné je pro něco dobré. Rozhodně neradím věci dělat překotně, to jde dělat chvíli, ale ne dlouhodobě. Je dobré se vždycky na chvíli zastavit a přemýšlet, vyhodnotit si danou situaci a pak jít zase dál. Já už se sice nesnažím do dne narvat 27 hodin, ale nějakým způsobem jdu pořád dál.


Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme hodně štěstí do dalších poČINů!

 

Lenka Kučerová

Marek Bareš

 

Tento rozhovor vznikl v rámci projektu Příběhy České inovace (ČIN). Pokud máte ve svém okolí inovátora, o kterém bychom měli vědět, pošlete nám svůj tip na  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Rádi se za ním vypravíme na místo ČINu!

Příběhy ČINu pomáhá psát kreativní agentura Havas