Hlavní informace

Jiří Hanek - Design park Karlovy Vary

K ČINovátorům, kterým není lhostejný region, ve kterém žijí a pracují, a kteří se snaží jej pozvednout, patří Jiří Hanek. Jeho projekt s názvem  Design park, zasahující veřejnou sféru, vytváří jednak prostor k setkávání pro obyvatele Karlových Varů a všechny, kteří se zajímají o design a kulturní obohacení kraje a města. Zároveň je také šancí na pozitivní přeměnu Karlovarského kraje v prosperující region.

uschovna zavazadel OK

Design park – pro nás místo pro setkávání, tvoření, nové myšlenky a kreativní nápady. Můžete říci, co projektu předcházelo, co Vás vedlo k tomu se do projektu pustit?

Náš nápad měl přirozený vývoj. Nejdřív jsme se před 10 lety vrátili ze školy zpět do Karlových Varů. Právě ze školy jsme byli zvyklí na různé výstavní projekty a kulturní akce; insiprovala nás také zkušenost ze studií v zahraničí. To nám v našem regionu chybělo a měli jsme potřebu na to v Karlových Varech navázat a v tomto směru pokračovat. Zaujaly nás třeba prostory podchodů, jejichž stěny se mohly stat výstavními plochami, kolem kterých denně projdou stovky lidí. Vedle nich jsme objevili chátrající 42m2 velkou budovu bývalých veřejných záchodků a úschovny zavazadel. Chvíli jsme chodili kolem, až nás napadlo z ní udělat galerii a zázemí pro akce v okolním veřejném prostoru. Pak jsme realizovali postupně řadu výstav, akcí, vydali jsme několik publikací o designu a o tom, jak jej dostávat do praxe. Postupně se nám stále více potvrzovalo, že naděje je v tvůrčím přístupu k řešení problémů a výzev.

Měl jste od začátku jasnou vizi nebo se vše vyvíjelo ze dne na den?

Přelomové pro mne bylo mé vystoupení na konferenci o designu služeb, kde jsem poprvé vystoupil na veřejnosti s prezentací na téma "Proč by lidé měli přemýšlet jako designéři". Byla to osobní zpověď designéra, ve které jsem přednesl ty nejdůležitější zásady z designérské praxe, které jsem se naučil za studií a také si již prakticky ověřil. Ukázalo se, že má prezentace oslovila velké množství lidí napříč obory a že její výstupy jsou také univerzálně použitelné. Teprve pak jsem zjistil, že úvahy o  tom, proč je třeba přemýšlet jako designér, mají co do činění s "design thinking" a vývojem inovací. Jako designérovi mi ty zásady a postupy přišly úplně přirozené. Díky tomu nám došlo, že máme – myslím jako designéři – lidi okolo sebe čím inspirovat a že můžeme designové myšlení dobře univerzálně využít ve změnách k lepšímu v oblasti podnikání, veřejné sféry i neziskového sektoru. Postupně krok za krokem jsme se dostávali k přesvědčení, že šancí pro budoucnost je kreativita. 

 JIRI pro_web

 Jiří Hanek (*1981)

Grafický designér a designový aktivista. Ve své práci usiluje o propojování komerční, nekomerční i veřejné sféry s designem. Ve školách, firmách i institucích veřejné správy propaguje design
a jeho přínos, design management a design thinking. Na straně designérů zase procesní přístup v designu. 6 let působil jako učitel grafického designu na Střední průmyslové škole keramické
v Karlových Varech. Je autorem publikace Neviditelná strana designu, členem redakční rady magazínu MadeINCZ. Vystudoval grafický design a vizuální komunikaci na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a absolvoval studijní pobyty na francouzské École Superieure des Beaux-Arts v Besanconu a Bergische Univsersität Wuppertal v Německu.

Spolu s Terezou Bredlerovou založil v roce 2005 občanské sdružení PROTEBE live, jehož posláním je vzdělávání a výchova k designu a designovému myšlení. Od jeho založení je členem vedoucího týmu. PROTEBE live provozuje v Karlových Varech galerii SUPERMARKET wc, kterou vytvořilo přeměnou chátrající budovy bývalých veřejných záchodků a úschovny zavazadel v centru města. Tento spolek inicioval projekt Design Park, jehož cílem je přeměna Karlovarského kraje
v kreativní region prostřednictvím designu a inovací.

Je zakladatelem společnosti Parteo, která se specializuje na smuteční komunikaci, vývoj, výrobu a distribuci smutečních oznámení a platformy Umění se rozloučit, která nabízí kvalitní a důstojnou volbu pro pozůstalé a přispívá k detabuizaci tématu umírání.

  

Můžete nám velmi stručně představit Váš projekt? 

Design park je jednak místem setkávání, ale je to také široký koncept přeměny Karlovarského kraje v prosperující region. Místo setkávání slouží široké veřejnosti k objevování síly a významu designu a designového myšlení.

Na koho primárně cílíte – jsou to hlavně mladí lidé, studenti, nebo třeba podnikatelé?

V rámci Design parku si lidé všech generací mají možnost "osahat si design" formou interaktivních výstav a zážitkových programů, mohou zde trávit volný čas v příjemném prostředí, inspirovat se a něco užitečného se také naučit pro sebe. Podnikatelům a institucím veřejné správy nabízí Design park inspiraci a zázemí pro vývoj nových produktů a služeb. Vstupní bod do celosvětové sítě těch, kteří se z nerůznějších důvodů zajímají o design a o to, jak by jeho potenicál mohli smysluplně využít. Přitom designem nemyslím pouze navrhování nejrůznějších věcí a služeb, ale je to výzva "umět si poradit". Poradit si dokáží ti, kteří jsou tvořiví. Moje babička mi neustále opakovala: "Můžeš bejt blbej, ale musíš si umět poradit." 


prednaska cerveny

A tím se dostávám k další důležité cílové skupině – dětem a studentům. V Design parku mají právě tyto dvě skupiny možnost rozvíjet svou dovednost poradit si, tvůrčím způsobem najít řešení různých problémů a výzev, se kterými se musí vypořádat. Mám pocit, že se dnes stále dokola setkávám s mladými lidmi, kteří ztrácejí schopnost si poradit, něco vyvíjet, přicházet něčemu na kloub. Z dětí to jednak vytlouká systém, který v nich ubíjí kreativitu a jednak si stále více zvykají, že věc se vyřeší stisknutím enteru. V konečném důsledku má Design park vliv potenciálně na každého člověka v regionu, který se projeví třeba v tom, že městský úřad v Sokolově zlepší dopravní služby pro seniory, nebo že v malém městečku Březová vytvoří ze zasedačky zastupitelstva na úřadě středobod dění ve městě...Proto je Design park příležitostí pro další rozvoj našeho kraje. Jako Design park do budoucna vnímáne celý region jako "kreativní region". V tomto duchu po malých krůčcích postupujeme již desátým rokem v rámci galerie SUPERMARKET wc a našeho spolku PROTEBE live. Tehdy jsme byli v bodě nula, možná i minus. Nyní už se věci posouvají a do budoucna se budou stále více posouvat v tomto duchu. Jiná šance pro tento region totiž není. Nyní jsme ve fázi diskuse mezi námi "designovými aktivisty" a lidmi veřejných institucí, z firem, neziskovek, škol i médií o možnostech dalšího vývoje. Udělali jsme si průzkum různých populárně naučných míst, zážitkových parků. Některé jsou postavené na image věhlasné architektury, jiné jsou zaměřené spíše na obsah a konkrétní dopad v regionu. V naší diskusi o budoucím vývoji Design parku zatím převažuje decentralizovaný model zaměření na reálný dopad života lidí v regionu. Na druhou stranu se setkáváme i s názorem, že místo setkávání je důležité, místo, které je viditelné a zajímavé, ústřední bod. Pro tento případ se nabízí více příležitostí, např. rekonstrukce chátrajcího areálu vodárny u volnočasové zóny.


termal 1

Jedna možnost je koupě a rekonstrukce hotelu Thermal, který by se stal zážitkovým hotelem. Můžete s v něm ubytovat třeba v roce 1973☺ Jeho původní funkce lázeňského a kongresového hotelu by zůstala zachována, ale stal by se  zároveň kulturní památkou a  muzeem designu 60. a 70. let.. Jeho velká prostorová kapacita by dostatečně posloužila jako zázemí pro dočasné výstavy a populárně naučné projekty, designové obchody, ale i přednášky, workshopy a konference, na to je hotel stavěný. Další příležitostí je postavit úplně novou budovu jako například v Bilbau v místě rozvojové zóny, v jiné centrální části města jako součást připravujícího se developerského projektu. Takže nyní jsme ve fázi zvažování více možných rozvjových variant. Na stole máme také návrh na decentralizované pojetí v podobě malých buněk – kontaktních míst, rozesetých po regionu, vzájemně propojených. Můžou být nová, nebo již na stávajících místech, třeba na úřadech v infocentrech, v galeriích, muzeích apod. A objevují se také varianty v podobě kamionu či vlaku, které penduljí napříč celým regionem od velkých měst až po malé vesnice.


termal 2

Pro koho je Vaše inovace určena? Řeší nějaký problém? 

Když to shrnu, problém který naše inovace řeší, je: nedostatek vizí a nápadů ve veřejné sféře, nedocenění významu kreativity, vylidňování regionu, nedostatečná pozornost věnovaná lokálním hrdinům, kteří tu již jsou, pracují, a moc se o nich neví. Je zde totiž řada lokálních hrdinů, kteří by mohli inspirovat lidi v jiných regionech. Je důležité to říkat, mluvit o nich a o jejich práci. Velmi si těch lidí vážím. Jsou to inovátoři, vizionáři, dělají design služeb a aplikují "design thinking" přirozeně v praxi, jen neví o tom, že se tomu tak říká a že se kolem toho dělá tolik humbuku. Nemají na to žádné drahé konzultanty. Paleta je pestrá, například – ředitelka základní školy, učitelka, vedoucí odboru školství na městském úřadě, velitel městské police, aktivista v neziskovce, starosta na malé obci a další...To, co vnímáme jako nedostatek, je nedostatečné zasíťování a propojení na globální inovační struktury, zatím nejsme součástí organismu, v jehož žilách kolují důležité ínformace, znalosti, a který je schopen absorbovat výstupy kreativních procesů. Také tu není jedno dobře viditelné a dostupné kontaktní místo designu. A právě to má postupně změnit Design park.


Desin park KV_publikace_kor

Jak, nebo možná proč, Vás napadlo založit Design park v Karlových Varech? 

Za prvé: Pocházíme z Karlovarského kraje a žijeme tu. Je tu náš domov. Je tu krásná krajina, příroda a podmínky pro život lidí, které se postupně stále zlepšují. Jsme patrioti a tím je to dané. Máme tu kořeny a jsme jedna z prvních generací, která je již v tomto místě zakořeněná. To je velká příležitost, ale také závazek. Přijmutí spoluodpovědnosti za to, že tento region bude stále lepším místem pro nás a naše děti. Jsou to pořád platné staré pravdy. Je důležité, abychom se tu cítili dobře, aby se tu cítily dobře naše děti, zůstaly tu, založily rodiny a až my budeme odcházet, tak nás při tom mohly doprovázet. Za druhé: Karlovarský kraj je nejmenší region v ČR. Čelí řadě výzev, jako  je například odliv mladých a aktivních lidí, do budoucna ukončení těžby uhlí, nízké platy a vysoké náklady na bydlení...Tenhle region potřebuje nastartovat. Víc, než kterýkoliv jiný potřebuje lidi, nápady a tvořivost. Záměrně nepoužívám slovo "inovace", inovace je až výsledek, ten pojem považuji za již trochu zprofanovaný a nebezpečný v tom, že se za ním ztrácí podstata věci: Na začátku změny, nebo rozhýbání, je vždy člověk, který má odvahu, vizi, vnitřní sílu, víru a morální integritu. Bez toho jsou inovační procesy jen prázdné bubliny. A za třetí: Jsme přesvědčení, že svět začíná doma a celková změna světa začíná u každého z nás jako jednotlivce. Odejít z domu. za něčím co už je vytvořené a funguje, dokáže každý a také to většina lidí dělá. Je to pochopitelné, je to pohodlnější..

Co nebo kdo Vás případně inspiroval?

Inspiroval nás právě příklad Bilbaa a přístup tamějšího politického vedení, které vsadilo na to, že město a problematický region nastartuje investice do kulturní infrastruktury. A pak se skutečně dostavil tzv. "Bilbaoefekt". Asi nejviditelnějším příkladem z této koncepce je Guggenheimovo museum, které navrh Frank Gehry. Lidé tam začali jezdit jen kvůli tomu. Až neuvěřitelně zněla slova tamějšího starosty (nebo nějakého jiného významného politika) v jedné debatě o ekonomickéch dopadech investic v Bilbau, když se ho zeptali, jak se jim podařilo obhájit tak velké investice a kde na to vše vzali peníze. Řekl tam dost ostře, že "když máte jasnou a smysluplnou vizi, peníze najdete vždycky". To bylo odzbrojující. Tady jsem to zatím od žádného politika neslyšel. Inspirativní je i naše osobní zkušenost s tím, že v případě naší galerie "záchodků" se dá doslova z "ničeho" něco vytvořit. I když na začátku vás považují někteří lidé za blázna. No, a někteří ne. A to je důležité. Souvisí s tím také poznání, že pro dopad projektu na lidi není vždy nutný počet metrů čtverečních...Dopad a publicita galerie vysoce přesahuje její rozměry. K tomu, aby "velká" věc byla "velká", nemusí být nutně velká....

Gugenheim museum

Podařilo se Vám již dosáhnout nějaké, i malé změny v kraji? Považujete Design park Karlovy Vary za průlomové řešení?  Co jste již zrealizovali?

Myslím, že ano. Zárodkem Design parku v podobě galerie SUPERMARKET wc prošly již tisíce lidí. Setkáváme se s pozitivními reakcemi i mimo region. Za zásadní považuji to, že jsme se stali pro řadu lidí symbolem, a sice toho, že se dá něco takto "odspoda" vymyslet a že to nemusí být nutně v Praze...Pro lidi, kteří nás znají, už Karlovy Vary nejsou jen synonymem pro azbuku na ulicích, "Rusáky" a jakési podivné město, kde se nedá moc žít. Daří se nám rozvíjet postupně konkrétní spolupráci s veřejnou sférou. Měli jsme a máme čest být u některých inovativních změn v Sokolově. Spolupracujeme s konkrétními školami a ukazujeme "design thinking" žákům a studentům. Přinášíme sem inspiraci z jiných zemí. Nedávno například ve spolupráci s Czechdesignem proběhl workshop s Britským Design Councilem s představiteli veřejné správy i podnikateli. Ve spolupráci s vedením města Karlovy Vary se nám podařilo připravit k realizaci projekt revitalizace areálu podchodů kolem naší galerie, který je významnou "periferií v centru města". Ve světovém kontextu si nemyslím, že by to byl průlomový koncept. V Čechách zatím o ničem podobném nevím.

Galerie Supermarket wc

Design park je projektem, který by měl, nebo mohl přinést v kraji změnu odspodu. K větší změně jsou však potřeba i zástupci kraje nebo města. Jak je plánujete vtáhnout do projektu? Obdobně je to i se zástupci velkých podniků v kraji – spolupracujete s nimi nějak specificky?

Snažíme se o propojování všech tří sfér – soukromé, veřejné i nekomerční. Je to o soustavné a dlouhodobé komunikaci, inspiraci, budování důvěry, dobrých vztahů a pozitivních sítí. Další možnost je vstoupit do politiky a začít to ovlivňovat "zevnitř". Tuto možnost jsme zatím nezvolili, ale kolem nás jsou lidi, kteří už tam jsou... Každopádně se to musí "vysedět" a je to běh na dlouhou trať. Konkrétně pracujeme formou workshopů, na kterých ukazujeme, jak se to dá dělat. Využíváme dobrých vztahů s regionálními médii. Mluvíme, kde to jde a říkáme, co si myslíme. Šíříme naše publikace. Víme o lidech, kteří tu kolem nás žijí, dělají výborně svoju práci a jsou vizionáři. Mluvíme o nich a šíříme jejich inspirativní přístup dále, kde se dá.

Jak je to s financováním projektu – kde jste sehnali prostředky na rozjezd a jak financujete provoz a rozvoj projektu? Chcete se například zcela vyhnout dotacím nebo na ně naopak spoléháte?

Dosud fungujeme jako "zisková neziskovka." SUPERMARKET wc a projetové aktivity financujeme částečně z vlastních zdrojů a příjmů a z grantů, a občas se podaří i sponzoring. To je stav od začátku do teď. Od roku 2005 kdy jsme udělali první krok, jsme do propagace významu designu a propojování designu s praxí investovali přibližne 20 milionů korun. Není to moc, ale odpovídá to našim možnostem a kapacitě. A pak je obrovské množství dobrovolnické práce a času, který nedokážu teď vyčíslit – zdroj, bez kterého by nebylo nic. Další krok směrem k naplnění vize bude vyžadovat mnohem více☺. Teď jsme ve fázi zvažování dalších možných kroků a v dalším roce nás čekají studie proveditelnosti práce na návrhu obchodních modelů a byznys plány. Design park má být financován primárně z vlastního funkčního byznysmodelu a částečně z veřejných zdrojů v oblastech, které se týkají veřejné správy. Grantům se nebráníme, ale musí být v souladu s naší vizí. Měla by to být ale až ta poslední možnost.

zlute listecky s myslenkami JPG

Bez čeho by se to nepovedlo, jaké byly klíčové faktory úspěchu?

Bez vytrvalosti a odvahy říkat naplno své představy. Pouštět je do oběhu, diskutovat o nich. Odvahy říct si o pomoc, když je to potřeba. Když vydržíte, lidi se nakonec přidají a stále funguje to, že vrána k vráně sedá... 

Musel jste někdy zariskovat?

Všechno co děláme, je risk. Výsledek je vždycky nejistý, pořád děláme chyby, pořád něco nevíme, pořád se učíme...

Pomáhal Vám někdo? 
Nejdůležitější jsou ti, kteří s vámi jdou a podpoří vás ve chvíli, kdy nemáte v ruce nic a vypadáte jako blázen. Pak jsou to srdcaři a šílenci, kteří do toho jdou s vámi. Na první místě je ale rodina a nejbližší lidé. Toto zázemí je základ. Bez těch opravdu skutečně nejde začít. Pak je hodně, většina těch, kteří se k vám rádi přidají, až když to začíná fungovat. Ti jsou také fajn, ale osobně si skutečně vážím těch prvních. Bez nich by se totiž ti druzí neměli k čemu připojovat...

Jaké překážky jste musel na Vaší cestě překonat? 

Překážky? To je jednoduché a klasické. Zdroje. Lidi, peníze, čas. Veřejná správa nás od začátku více či méně podporovala a když už ne, tak nám aspoň neházela klacky pod nohy. Jsme schopní s nimi dobře komunikovat. Média se za nás postavila hned od začátu a hodně nám pomohla. Konkrétní lidi v novinách nás povzbuzovali. To, s čím bojujeme, je nedostatek aktivních lidí.

Jaká byla Vaše cesta od nápadu k realizaci? 

Pořád mě zaskakuje, že to, o čem jsem přesvědčený, že je skvělé a nezbytné, tak se mnou většina lidí nesdílí ☺, když je přece jasné, že je to skvělé a nezbytné :-). Neustále mě překvapuje, jak je těžké přesvědčovat lidi o něčem, co je evidentně dobré pro ně i pro ostatní. A oni to prostě vidí jinak.

Bylo něco, co Vás vysloveně zaskočilo? Co se Vám na cestě k současnému úspěchu nepovedlo a co Vás to naučilo?

Myslím, že jestli jsem se něco zásadního naučil, tak je to více empatie k jiným, přijmutí toho, že lidé nesdílí můj pohled na svět a že se s tím dá také pracovat. Více otevřenosti a respektu k jinakosti. A taky asi zdravý odstup od designu☺... Když ukončíte studia designu, jako mladý designer vyjdete ze školy, která je jakousi bublinou podporující vaše ego, a rozkřiknete se: "Tak já jsem designér a tady mě máte! A klidně se z toho třeba zblázněte!" A lidi kolem vás řeknou: "Hm, no a co?" Čím dál víc mě fascinuje spolupráce s lidmi, kteří dělají něco jiného, umí to, mají jiný způsob uvažování a když se to někde potkává, je to skvělé, protože v tu chvíli vznikají všechny obohacující, nové věci.

Jak jste hledal spolupracovníky a partnery? Bylo to těžké? Čím jste je přesvědčil?

Máme od začátku stále stejné, nejužší jádro. Lidé přicházejí a odcházejí, to je realita. Pokud někoho přesvědčíme k nějkému způsobu spolupráce, myslím, že je to tím, jací jsme. Ze začátku to bylo nadšení a zápal pro věc. Teď už je to nadšení a zápal pro věc a poměrně dobré jméno.. tedy podle všeho to tak vypadá☺.

Co plánujete do budoucna? Máte nějaký inovační sen?

Je to úplně z jiného soudku. Založil jsem designérskou firmu Parteo, která vyvíjí, vyrábí a distribuuje smuteční oznámení a inspiruje lidi v oblasti smuteční komunikace. Je to mladý projekt, který se začíná slibně rozvíjet. Přeji si, aby každý člověk v této zemi, v Evropě a na celém světě měl možnost informovat okolí o odchodu blízké osoby jinou formou než je tomu dosud. Parteo je nástrojem této změny. Přišel jsem k tomu protřednictvím osobní zkušenosti s umíráním a se smrtí. Když jsem poznal blíže status quo, nemohl jsem to tak nechat být. Speciálně v Čechách se neumíme rozloučit, je to obecně podceňované, ačkoliv je to strašně důležité. Proto Parteo založilo mezioborovou platformu Umění rozloučit se, která zvyšuje povědomí o kvalitní a důstojné volbě pro pozůstalé a přispívá k detabuizování tématu umírání. Mimo jiné jsme otevřeli e-shop umenirozloucitse.cz, který lidem nabízí inspiraci a možnost volby. Přeji si, aby to, co nyní Parteo a Umění rozloučit se přináší lidem jako něco nového, se stalo během několika let úplně běžným.

Jaké očekáváte přínosy nebo dopady projektu ve střednědobém horizontu? Jaká je Vaše vize pro dalších, řekněme, 5-10 let – jak pro Design park, tak pro kraj?

Design park je synonymem pro Karlovarský kraj. Těším se, až se ve zpravodajství nebude říkat "V Karlovarském kraji proběhlo to a to...", ale "V Design parku se událo to a to...". Vzniklo tu místo mezioborových setkávání specialistů za účelem objevování inovací. Začaly se zde profesionálně designovat služby – komerčními počínaje, ale i služby městské hromadné dopravy, městské policie, úřadů, škol, nemocnic, i nejrůznějších center paliativní péče. Design park vedl k tomu, že se pro nás stalo běžnou praxí vyvíjet a inovovat produkty a služby s ohledem na skutečné potřeby lidí – jejich uživatelů – a to doslova od narození až do smrti. Design začal ovlivňovat tvořivým způsobem celé generace našich žáků a studentů, kteří začali přicházet na vysoké školy a do zaměstnání lépe připraveni. Podnikatelé zde získali a stále využívají obrovský zdroj inspirace a znalostí pro rozvoj jejich konkurenceschopnosti. Hranice mezi Německem, která fyzicky přestala existovat již dávno, ale před deseti lety v našich hlavách byla stále ještě zakořeněná, již konečně zmizela. Spolupracujeme v rámci Evropy a se světem. V době videokonferencí, dálnic, všudypřítomného internetového propojení a bezplatného telefonování se nám daří přinášet znalosti a zkušenosti ze světa k nám a přitom si užívat domova a místa, kde jsme se narodili a máme své rodiny. Na scénu přišla nová generace lidí, kteří se tu narodili a zapustili kořeny. „Naplavenina" – jak nám tehdy říkali starousedlíci z jiných koutů Čech – našla pevnou půdu pod nohama, na které se podařilo postavit kvalitní základy dlouhodobého a trvale udržitelného rozvoje. Praha přestala být pro lidi symbolickou nezbytnou podmínkou osobního rozvoje a úspěchu. Design park se stal oporou prosperity našeho „kreativního regionu" – jak nás začali nazývat naši kolegové v Evropě, kteří sem za námi pravidelně přijíždějí pro inspiraci ke zlepšení situace a kvality života v jejich regionech.

Kromě Design parku se věnujete i dalším aktivitám, které mají jako společného jmenovatele - design a snahu postrčit rozvoj, podnikání. Můžete stručně představit i tuto aktivitu?

Všechny tyto aktivity vnímáme jako součást Design parku. Ukazujeme design, vysvětlujeme, proč je důležitý, jak se s ním dá a může pracovat. Propagujeme společně s firmou Plastia design management v rámci platformy MadeINCZ. Školíme firmy v tom, jak jednat s designéry, jak připravit dobré zadání pro design, tak, aby naplnilo jeji očekávání. Na fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem máme voitelný kurz Základy design managementu, který je věnován studentům designu k rozvoji dovedností jednat s klientem a pracovat dobře se zadáním designového procesu. Design je vždy o spolupráci a dialogu designéra s klientem. To je oblast, která nás vždycky zajímala, od chvíle, kdy  jsme vyšli ze školy a přišli jsme na to, že nás na to škola skoro vůbec nepřipravila.

Co je podle Vás nejtěžší při prosazování změny ve veřejné sféře? S jakými překážkami se setkáváte a jak je překonáváte?

Chybějící velká a jasná vize, která by tmelila lidi napříč obory a politickým spektrem. Nedostatek času na nápady a ochoty se jimi zabývat. Komunální politika a veřejná správa se někdy obhajuje tím, že je "údržbářská". To je podle mě chyba. Vize, tvořivost a nápady jsou totiž nezbytné všude. Dále je to nedostatek pozornosti pro "malé" věci, drobné iniciativy a projekty, které ale mohou mít velký potenicál a dopad, nehledě na to, když se pospojují dohromady. Vyrovnáváme se s tím, že se snažíme formulovat vlastí vizi a představu, bavit se o ní, cizelovat ji a připojovat další a další lidi. Snažíme se rozvíjet komunikaci s veřejnou správou, inspirovat ji třeba příklady dobré praxe z jiných regionů, nebo ze zahraničí.

Může se Váš koncept Design parku uplatnit i jinde v Česku – jak by se v jiných regionech mohli od Vás lidé inspirovat?

Určitě. Myslím si, že by v každém regionu měl být nějaký design park, aby ten region byl kreativním regionem, protože jedině tak bude celá naše země v rámci Evropy a světa kreativní region. Nebude se o nás mluvit jako o "montovně", ale o lidech, kteří mají své vize a nápady. Do budoucna stejně Střední Evropa bude založená hlavně na službách a cestovním ruchu. Docela jsme se na tom shodli s kolegy ve Švýcarsku. Se Švýcarskem máme hodně podobného. Obě země nejsou velké, jsou regionálně členěné. Ekonomiku tam táhnou malé a střední podniky, dokonce i světově známé značky jsou malé a střední podniky. (jasně, nemáme tu ty banky, uznávám☺). Významnou roli tam hrají služby a cestovní ruch. Myslím, že Švýcarsko je pro nás z těchto důvodů důležitým zdrojem inspirace. Mimo jiné proto, že "Swiss made" je značka. Tam bychom také měli směřovat. Pokud jsme malí, je naší šancí silná značka. Naš zdroje nejsou v nerostech, v ropě.. a těžba uhlí tu za 30 let skončí. Naše bohatství můžeme vytvořit v oblasti duševního vlastnictví, nehmotných aktiv. A v přijmutí kreativity jako základního principu přežití. Je to stejné jako v přírodě a my jsme stále součástí přírody. Ty živočišné druhy,  které při konfrontaci s problémem využili kreativitu, zpravidla přežili. Je o tom skvělá knížka Homo Ludens od Johana Huizingy. Je to vědecká práce dokazující přirozenou herní povahu lidských kultur a nezbytnost kreativity pro přežití.

Jak Vás osobně tento projekt ovlivnil?

Uvědomil jsem si, že je důležité nebát se velkých vizí a ty formulovat, vyslovovat je, že nevadí, že většina lidí se vám vysměje. Zdůrazňuji však, že je třeba nezapomínat na stejně "velké malé" věci, jako třeba číst večer svým dětem pohádky, uvařit ženě věčeři, probudit se pod širákem ráno ve spacáku v lese...

Šel byste do toho znovu? Co byste udělal jinak?

Zatím jsem zjistil, že nedokážu jít znovu do stejných nebo podobných věcí. Zjistil jsem o sobě, že mě nenechávají chladným věci, u kterých vidím, že nefungují a že je v mé moci udělat něco pro to, aby fungovat začaly. Ve chvíli, kdy to nějak začne fungovat, přestává mě to bavit. Takže asi ne. Jinak bych nedělal nic. Každý krok vedle je krok dopředu a nic není náhoda. Každá chyba má svůj smysl a litování chyb je jen paralýza. Jediné jak se s chybou dá naložit, je se z ní poučit.

Kdybyste měl jmenovat jednu osobnost, kterou považujete za inspirativní, kdo by to byl a proč?

Ronald Regan. Proč? Henry Kissinger to ve svých pamětech řekl asi nějak takto když ho srovnával s Nixonem - a mrzí mě, že to teď z hlavy nedokážu přesně citovat: „Byl směsí přirozenosti a laskavého vtipálkovství. Věděl pár základních věcí o historii, o něčem věděl málo, nebo vůbec nic a pochopil cosi o povaze totalitárních režimů a o tom, že komunismus je špatný. Řada akademiků a expertů si dlouho lámala hlavu, jak je možné, že tak jednoduchý člověk mohl tak dlouho dominovat jako guvernér Kalifornie natož pak jako prezident USA." Prostě přišel do Berlína, stoupl si před zeď a s tím svým klidem řekl Gorbačovovi, ať ji zbourá, protože je to celé blbost. Koukněte na ten projev, je to na videu, dnes takhle lídři nemluví, buď jsou to "plky", nebo něco vyhroceného. Pro mě je symbolem toho, že v jednoduchost je síla.

Jak se udržujete v obraze? Máte zdroj informací či inspirace, který byste nám doporučil?

Echo24, týdeník Echo

Co/kdo Vás postaví na nohy, když se nedaří?

Rodina, rozhovor s kamarádem, čundr a běhání.

Jak plánujete svůj den? 

Denní plánování je nesmysl a ztráta času. Vždy se objeví něco neplánovaného, vždycky něco nestihnu a nějaký plán téměř vždycky nedodržím. Důležité je rozlišit správně priority, aby se stihlo to, co je aktuálně důležité a to, co se nestihlo, se nezbláznilo (a většinou se to opravdu nezblázní). Zkoušel jsem na sobě různé techniky, ale vše selhalo. Když už je toho opravdu hodně, pomůže mi excel, sepíšu si všechno jak mě to napadne pod sebe, pak tomu přiřadím čísla od jedné do tří podle důležitosti a nechám si to seřadit. Jedničkami je třeba začít, dvojky se nezblázní a trojky se většinou vůbec nestihnou... a nakonec se ukáže, že se vůbec nic nestalo.

Máte nějaký osvědčený recept pro boj s oblíbenou prokrastinací?

Když se to moc roztěká a zrychlí, tak si dát pauzu a úplně vypnout, restart.

Co by podle Vás nemělo chybět v „desateru úspěšného inovátora"?

1/ víra (v sebe, ve svou vizi, v Prozřetelnost...)

2/ soudnost

3/ odvaha

4/ pokora

5/ selský rozum

6/ odvaha chybovat a schopnost ponaučit se z chyb

7/ schopnost nespustit oči z celkového obrazu

8/ umět si poradit

9/ rozhodnost

10/ smysl pro humor

Co byste poradil začínajícím inovátorům?

Začněte a moc neplánujte. Nejdůležitější je začít a ostatní se pak přidá a pak už se to musí nějak ustát. Pořád je to lepší varianta,  než přemítání o tom, co by, kdyby a vymýšlení plánů, které pak nakonec budou jnak. Neznevažuji plánování, to vůbec ne, je to nezbytné, ale ne tehdy, když  začínáte, když nemáte historii, na základě které se dá predikovat nějaký budoucí vývoj, nebo když nemáte reálnou zpětnou vazbu na první výkopy. Nebojte se říkat bláznivé věci, i když se vám smějí. To co nevyslovíte, nemůže nikdy začít existovat. Nebojte se šílených nápadů – Churchill by nevyhrál válku, kdyby nebyl odhodlaný naučit beton plavat.

Které zdroje informací pravidelně sledujete a proč? 

Echo24, týdeník Echo

Doporučíte nám nějakou inspirativní knížku?

Modernita a holocaust od Zygmunta Baumana. Je úplně klíčová pro pochopení toho, jak funguje současný svět a vztahy mezi lidmi, bez kterých se žádná činnost a podnikání neobejde.

Co si představíte pod pojmem ČINovátor?

Jakousi technickou součástku složitějšího ústrojí – motoru nebo nějakého zařízení. Bzučí to, jemně vrčí, přesně nevím, ale určitě to vydává nějaký zvuk a je to nezbytné pro to, aby se to celé zařízení mohlo dát do pohybu.

Napadá Vás, jak byste mohl pomoci ČINu v jeho misi?

Přestěhovat ho do Design parku.

Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme mnoho dalších inovačních nápadů do budoucna! 

Kateřina Hanibalová

Tento rozhovor vznikl v rámci projektu Příběhy České inovace (ČIN). Pokud máte ve svém okolí inovátora, o kterém bychom měli vědět, pošlete nám svůj tip na  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Rádi se za ním vypravíme na místo ČINu!

Příběhy ČINu pomáhá psát kreativní agentura Havas