Hlavní informace

Kateřina Mikulková: Čtrnáct dní v Silicon Valley vám změní život

Rozjeli s nadšením projekt a po čase zjistili, že se jim vymyká z rukou. Startup Travelove musel svůj podnikatelský plán kompletně přestavět. Co všechno tak zásadní změna obnáší?

katka637

Můžete čtenářům České inovace Travelove stručně představit?

Hlavní myšlenkou je cestování rodin s dětmi po velkých evropských městech. Nabízíme klientům možnost si města prohlédnout zábavně a tak, aby v tom vždy byl prvek vzdělání a poznání. Rodiče si mohou vybrat město a konkrétní zážitky, které je zajímají a dostanou k tomu od nás veškeré instrukce. Například v Praze probíhá distribuce našich služeb off-line, přes hotely. Klienti dostanou batůžek, ve kterém najdou průvodce pro dospělé a knihu aktivit pro děti. Díky tomu přesně vědí, kde daná aktivita začíná, kde končí, jak se dostanou na místo. Děti po cestě luští úkoly, malují na Lennonovu zeď, zastaví se v galerii, o které mimochodem cizinci nemůžou vědět atd. Je to „peer to peer" projekt, program pro Paříž připravuje rodilá Pařížanka, pro Barcelonu Barceloňan atd. Cílem je zapojit místní lidi.

Jaké byly začátky projektu?

My teď vlastně začínáme podruhé, současná podoba funguje od letošního května. Ale už před rokem a půl jsme připravovali mnohem větší projekt. Organizovali jsme pro klienty cesty na klíč, měli jsme koncesi cestovní kanceláře a obsluhovali prakticky kohokoli, přičemž většina nebyly rodiny s dětmi. Zajišťovali jsme letenky, ubytování, třeba i přes Air bnb, dále návštěvy muzeí včetně vstupenek atp. Jelikož jsou na západě obecně služby dražší, snažili jsme se najít model se zapojením místních lidí a zprostředkováním zážitků, ovšem pokud možno s co nejmenší operativou. Chtěli jsme zájezdy skládat z jednotlivých, předpřipravených kousků prakticky jako skládačku. To se ale nepovedlo.

Proč, v čem byl problém?

Problém byl, že klienti mají spoustu individuálních přání a očekávají, že je budeme všechna realizovat. Prostě tam nefungoval žádný předěl mezi zájezdem, kde jsou věci pevně dané, a zájezdem na míru. Ze zpětné vazby jsme zjistili, že klienti byli nespokojeni třeba proto, že zrovna tam, kde se nacházeli, nebylo k dispozici latté s karamelem. Nebo během pikniku v parku, když luštili s dětmi křížovku, neměli informaci, kde jsou záchody. Jako malá cestovní kancelář by to nejspíš fungovalo, ale jako startup to nešlo, protože nebylo možné naše služby škálovat.

Jak jste došla ke zjištění, že dál už to nejde?

Pomohl mi odjezd do Silicon Valley v San Francisku, kde jsem byla v rámci programu Czech ICT Incubator. Teprve tam jsem si uvědomila, že takhle je to neúnosné. Do té doby jsem nebyla schopná říct „a dost, tohle dělat nebudeme". Byli jsme domluveni, že se budeme zaměřovat jen na děti, jenže do toho přišly třeba čtyři poptávky od dospělých a já je nedokázala odmítnout. Ten stroj je strašně těžké zastavit. Aby se projekt nedostal do tohohle stádia, je třeba neustále sledovat, kam to celé směřuje a jestli to pořád naplňuje definici startupu. Měli jsme stovky klientů, jenže s každým z nich se rozrůstal celý aparát a my museli přijímat další a další agenty, všechno to zpracovávat a samozřejmě financovat. Každopádně do San Franciska jsem odjela ve správnou chvíli. Bylo totiž už načase si přiznat, že náš model nefunguje. A udělat to v místě, kde na denní bázi fungoval celý tým, to byl pro mě problém. Když totiž den co den normálně na něčem pracujete, de facto vás nic nenutí si takovouhle nepříjemnou věc připustit.

Takže jste se rozhodla pro změnu směru.

Katka 01smallAno, rozloučili jsme se s celým týmem, který řešil operativu. Zůstala jsem sama. Po návratu ze San Franciska jsem pár měsíců přemýšlela, co dál, scházela se se sestrou, investorem, s mentory a ukazovala jim postupné změny. Ovšem podle jejich zpětné vazby to pořád bylo strašně rozsáhlé. Trvalo mi pět měsíců, než jsem se dokázala dostat k něčemu malému. A celé se to odvinulo od uvědomění si, že dospělí, kteří chtějí cestovat, při tom mnohdy zažívají stres, protože nevědí, jak to udělat, aby to bavilo i jejich děti.

Co všechno jste během těch několika měsíců mezičasu promýšlela, jaké varianty byly ve hře?

Když nemáte výsledky, zažijete víc pádů za sebou a zůstanete sám, je to hodně frustrující. Zvažujete, zda v projektu pokračovat, nebo se pustit do něčeho jiného, nebo se třeba vrátit do korporace. Věděla jsem, že s tímto rozhodnutím mi nikdo nepomůže, přesto mě překvapilo, jak těžké pro mě bylo zůstat právě na tak velké rozhodnutí sama. Rozhodla jsem se, že to chci ještě zkusit a jakmile jsem si tuto velkou otázku v sobě vyřešila, věci se daly opět přirozeně do pohybu. Ze San Franciska jsem si mimo jiné přivezla seznam věcí, které bylo nutné změnit. Jednou z nich bylo zjištění, že potřebuji společníka, který se mnou bude sdílet i malé věci, ne pouze strategická rozhodnutí, která řeším se sestrou Ladou a investorem. Věděla jsem, že musím totálně zúžit produkt. A několik dalších bodů. Tedy ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, věděla jsem už, jak postupovat.

Co pro vás vlastně bylo prvotním impulzem pustit se do podnikání?

Na začátku bylo rozhodnutí odejít s několika lidmi z Vodafone a začít stavět startupy. Vznikla úspěšná konzultantská firma Creative Dock, která měla na začátku šest lidí, dnes, po čtyřech letech, jich na projektech spolupracuje přes dvě stě. Tři roky jsem žila ve světě inovací a projektů, snažili jsme se vymýšlet pro investory něco do té doby neobvyklého. Během působení v téhle firmě jsem nabyla dojmu, že chápu, o co jde a že tomu rozumím. Vytvořili jsme určité know-how jak s inovacemi pracovat, jak přicházet s nápady, filtrovat je, dělat rychlé testy atd. Tím vším jsem si prošla na projektu pro velkého klienta, vyzkoušela jsem si založení firmy, nábor lidi, všechno jsem musela rozjet sama. Projekt jsem spustila a rok ho řídila. Zatímco předtím jsem byla miniaturní kolečko v korporaci, tohle mě ohromně bavilo.

Takže zřejmě někdy v této době přišlo rozhodnutí o vlastním projektu.

Ano, rozhodovala jsem se, zda zůstat v Creative Dock nebo zkusit něco vlastního. A shodou náhod mi tehdy nabídla spolupráci sestra, marketingová ředitelka v Partners. Chystala právě s investorem projekt v oblasti cestování a hledala co-foundera. Tehdy už věděli, že to, co chystají, má být v oblasti cestování. Měli představu, co jim chybí a bylo dané, o co půjde. Já nikdy před tím v tomhle oboru nepracovala, ale rozhodla jsem se, že to zkusím. Když se podívám zpětně, problém byl, že jsme měli velkou představu o velkém projektu. Přitom jsme to měli dělat v několika lidech. Prostě jsme fungovali jako startup, ale myšlenka startupová nebyla.

Jak jste řekla, bylo to pro vás něco úplně nového. Jaké tedy byly začátky?

Ta mentální cesta, kterou jsem jako někdo, kdo nikdy nepodnikal a v oblasti startupů se nepohyboval, musela logicky podstoupit, byla opravdu dlouhá. Obnášelo to mimo jiné různé maličkosti, které ale strašlivě zabírají čas. Například v korporacích existuje zvyk dělat na všechno krásné a rozsáhlé prezentace, připravovat velké strategické plány, všechno rozepisovat atd. Na to je ale potřeba spousta lidí, jenže ty najednou ve startupu nemáte. Takže logicky nemůžete dělat všechny marketingové věci, obsáhnout všechny sociální sítě apod. Byla jsem zvyklá, že všechno musím dělat velké, jinak to není správně... Až po určitém čase, co jsem pobývala mezi startupisty, mi došlo, že na to naopak musím jít jinak, začít odspoda, v malém. Toho megalomanského návyku se strašně špatně zbavuje.

Věnujme se podrobněji vašemu pobytu ve slavném Silicon Valley. Jak vás ovlivnil a co jste si z něj odnesla?

Už bych do toho znova nešla, kvůli tomu, že jsem byla odloučena od rodiny. V každém případě jsem tam ale potkala spoustu neuvěřitelně šikovných Čechů, kteří mají vlastní startupy, o nichž se ve Forbesu nepíše. A obecně pobyt v Silicon Valley všem rozhodně doporučuju. Funguje tam opravdu velký byznys, je to obrovský trh a úplně jiná situace pro startupy. Děje se tam toho strašně moc, takže obrovský přínos může mít pobyt třeba už i na 14 dní. Od rána do večera jste ve světě startupů, absolvujete přednášky, workshopy, bavíte se s lidmi, je tam přítomna i spousta zahraničních startupů.

Vse testuji_na_svych_detech_637

Přineslo vám to něco i pro osobní život?

Ano, uvědomila jsem si tam, že chci sbalit svoje děti a někam odjet. Všichni totiž žijeme ve svém malinkém světě a když se aspoň jednou za čas nerozletíme, postupně začínáme trochu stagnovat. Vzbudilo to ve mně touhu po digitálním nomádství, kdy lidé cestují s dětmi, čtvrt roku pobudou v jedné zemi, přičichnou jazyku a kultuře a pak jdou dál. Tohle bych ráda ve svém životě změnila, nechci zůstávat na jednom místě. Důvody typu děti jdou do školy, manžel tu má práci atd. jsou většinou spíše zástupné.

V jaké fázi se teď Travelove nachází?

Je to fáze absolutního nadšení, kdy něco začíná a neexistuje pro nás nic, co by bylo nemožné, samozřejmě máme velká očekávání a sny. Vytvořili jsme finální verzi My travelove Kit, který distribuujeme do prvních deseti hotelů v Praze. Uvědomili jsme si, že nelze spoléhat jen na online prodej, aspoň v začátku. Vycházíme z toho, že když cizinec jede do Prahy, tak si buď přes Google objedná náš kit předem, anebo použije druhý silný kanál, kterým jsou právě recepce hotelů. Do týmu jsme přibrali kolegu na marketink, chceme vytvořit blog o cestování v Praze a především všechno testujeme na dětech. Chodíme fotit po Praze a pozorujeme, jak s naším produktem děti pracují, co je baví atd.

Jaké máte plány do budoucna?

Na Praze si teď chceme vyzkoušet a naučit se, jak správně dělat marketing, tzn. vyzkoušet nástroje a aktivity, které fungují pro prodej dané destinace. Pokud se nám podaří zvládnout Prahu, můžeme následně spouštět prodej dalších evropských měst. 

Inspirujte nás

Co je pro vás inspirací?

Inspirují mě všechny ženy, které dokázaly postavit vlastní firmu nebo se proboxovat v politice na vedoucí místa. Ooshma Garg založila svou první firmu ve věku 24 let, když ještě studovala. Meredith Perry se zase jednou ve škole vybil notebook a neměla, jak ho dobít. A tak založila uBeam. Gillian Morris, která nejprve procestovala svět, a potom místo toho, aby si našla zaměstnání - jako většina jejích spolužáků, založila HitList. Cecile van der Waal, která se věnuje 3D tisku, na jedné konferenci ukázala srovnání z Wikipedie. Je na ní celkem 1 300 000 biografií, z toho jich je ale pouze 200 000 biografií žen. Proto mám největší radost právě z těchto příběhů a nejvíc mě nakopne každá žena, která to s podnikáním zkusí.

Jak se udržujete v obraze?

TraveloveWorkShopTohle je docela velký problém, protože tím, jak jsme malí, musím být stoprocentně přítomná i v exekutivě. Tím pádem mám tendenci sklouzávat k tomu, že zůstávám trošku „utopená" každodenní agendou. Hodně mi to ale změnilo San Francisco. Od té doby, kdy jsem se vrátila, jsem nabrala spoustu newsletterů, portálů a rad jak investovat. Sleduju angel.co, abych věděla, jaké startupy vznikají. A mým oblíbeným zdrojem pro zamyšlení jsou e-maily od Setha Godina. Ty jediné čtu opravdu pravidelně. Nejlepší rady jsem nicméně dostala od českých startupů v San Francisku. Oni totiž rozumí té perspektivě, že nejsem Američanka, ale zároveň toho už mají za sebou hodně a jsou šikovní. Možná je to tím, že mezi námi není kulturní bariéra. Také trávím čas s lidmi z oboru, i s konkurencí. Cestování jako segment má totiž vlastní obrovskou komunitu, v rámci které se schází profesionálové z oboru.

Co vás postaví na nohy, když se nedaří?

Především jóga a děti. V poslední době už to zvládám lépe, první pády byly těžší. Člověk se otrká a pak už to nebere tak tragicky. Dnes už se dokážu víc vyklidnit, začínám chápat, co je v životě důležité. Jsem navíc otevřený člověk, který neumí hrát žádné „egohry" a naštěstí jsem už pochopila, že 99 procent lidí, s nimiž se bavím, hrozně přehání. Ať už jsou to investoři nebo i startupisti. Takže když mi někdo řekl, že má už tisíc klientů, bývala jsem vyřízená z toho, že já jich zdaleka tolik nemám. Pak jsem ovšem zpravidla zjistila, že to s tím množstvím nebude tak horké...

Co byste poradila začínajícím inovátorům?

Aby prakticky ihned začali myslet na distribuci. Všichni jsme totiž zavaleni nabídkami všeho druhu, takže zvlášť, když jde o inovace, je na začátku mimořádně těžké se prosadit. Proto je lepší na to myslet rovnou. Je samozřejmě skvělé, že někdo přichází s něčím novým, ovšem lidé z oboru často nejsou zběhlí v marketingu ani v prodeji. A když předstoupí před investora, aniž by věděli jak na to, nevypadá to dobře.

V San Francisku funguje stejný model, nápad se hodí na papír a hned se vyráží získávat zpětnou vazbu a dostávat rány ze všech stran. V ČR tohle asi není zdaleka tak aktivní, já sama jsem takhle investora nesháněla. Zhodnocení zkušených je ovšem nesmírně důležité, doručuji s nápadem klidně hned začít obcházet investory. Zároveň by to ale mělo být už dobře promyšlené. Já například od ledna navštívila několik českých startupových guru. Jenže jsem ještě neměla všechno zcela dořešené, a tak se jednak zákonitě dostavil pocit, že plýtvám jejich časem a navíc jsem dostávala stále stejné připomínky.

Co pro vás bylo nejtěžší?

Jednoznačně odejít z Creative Dock do vlastního, protože jsem věděla, že budu najednou na všechno sama, bez nadřízeného. Nikdy před tím jsem nepodnikala, tohle pro mě byl krok naprosto do neznáma.

Doporučíte nám zajímavou knížku?

Knížek o start-upech přibývá, stačí si projet Amazon... Asi všichni startupisti četli knížky jako The Lean Startup od Erica Riese, Zero to One od Petera Thiela nebo Traction od Gabriela Weinberga. Já osobně se nejvíc učím z blogů o on-line marketingu. Ať už jde o blog digitalmarketinginstitute, unbounce, single grain, shopify nebo growthink, všude najdete tisíc a jednu radu, jak lépe marketovat, psát, optimalizovat či testovat.


- Martin Zika -

Tento rozhovor vznikl v rámci projektu Příběhy České inovace (ČIN). Pokud máte ve svém okolí inovátora, o kterém bychom měli vědět, pošlete nám svůj tip na  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Rádi se za ním vypravíme na místo ČINu!

Příběhy ČINu pomáhá psát kreativní agentura Havas